Dočasná ochrana pro miliony lidí prchajících před válkou na Ukrajině se stala jedním z největších evropských humanitárních projektů posledních let. Umožnila uprchlíkům rychle získat legální pobyt, najít si práci, posílat děti do škol a začít nový život bez dlouhého čekání na složité azylové řízení.

Právě tento model ale nyní vyvolává otázky, co bude dál. Evropská unie sice rozhodla o dalším prodloužení dočasné ochrany nejméně do března roku 2028, podle zástupců ukrajinských uprchlíků však nejde o skutečné řešení. Pouze se tím podle nich odsouvá rozhodnutí o budoucnosti lidí, kteří už několik let žijí v evropských zemích.

„Jsme tu čtyři roky. Pracujeme, platíme daně, naše děti chodí do škol. Nemůžete jednoho dne říct lidem, kteří se stali součástí společnosti, že jsou najednou jen návštěvníci a mají odjet,“ upozorňuje Pavlo Koška z bruselského Výboru pro uprchlíky Hlasy Ukrajiny (UV-RC).

Podle něj Evropa potřebuje dlouhodobou strategii, která nebude založena pouze na každoročním prodlužování dočasného statusu.

Další prodloužení přineslo úlevu, ale také novou nejistotu

Pavlo Koška pracuje s nově příchozími Ukrajinci v Belgii a podle jeho slov stále každý měsíc přicházejí stovky dalších lidí, kteří hledají bezpečí.

„Není to už situace jako v roce 2022, kdy hranice překračovaly statisíce lidí. Přesto k nám stále přichází přibližně 300 až 400 uprchlíků měsíčně,“ popisuje.

Velkým problémem je podle něj také neprůhlednost samotného systému udělování dočasné ochrany. Organizace prý nemá přesná data o tom, kolik lidí o ochranu žádá a kolik jich skutečně uspěje.

„Máme případy, kdy dva lidé mají stejný příběh, stejné dokumenty a stejný pas. Jeden ochranu získá, druhý nikoliv. To vytváří pocit nespravedlnosti a nejistoty,“ říká.

Prodloužení ochrany proto vítá, ale zároveň upozorňuje, že pouze posouvá problém do budoucnosti.

„Jsem rád, že ochrana pokračuje, ale není to řešení. Je to další rok nejistoty. Evropa se musí začít ptát, co bude potom,“ dodává.

Lidé už nejsou pouze uprchlíci. Jsou součástí evropské společnosti

Podle Košky se často zapomíná na to, že mnoho Ukrajinců už není v Evropě pouze krátkodobými návštěvníky.

Za poslední roky si zde našli zaměstnání, naučili se jazyk, jejich děti chodí do škol a mnoho rodin si vybudovalo nové zázemí.

„Mluvíme o lidech, kteří zde žijí roky. Pracují, odvádějí daně a přispívají ekonomikám zemí, které je přijaly,“ vysvětluje.

Právě proto považuje za problematické, že jejich budoucnost stále závisí na dočasných rozhodnutích.

„V Belgii nejsou lidé zvyklí na takový krátkodobý status. Člověk normálně žije, pracuje, všechno funguje. A potom by se najednou měl stát turistou a slyšet: vraťte se zpět,“ říká.

Podle něj by měla Evropská unie vytvořit jasná pravidla pro ty, kteří se chtějí vrátit, ale také pro ty, kteří už mají v Evropě stabilní život.

Návrat na Ukrajinu nebude jednoduchý. Nikdo neví, jak bude vypadat mír

Evropa často hovoří o budoucím návratu uprchlíků na Ukrajinu. Podle Pavla Košky ale není možné očekávat, že se miliony lidí jednoho dne jednoduše vrátí.

„Samozřejmě všichni doufáme, že válka skončí a Ukrajina bude bezpečná. Ale návrat není otázka jednoho dne,“ vysvětluje.

Podle něj bude záležet na celé řadě faktorů – jak bude vypadat mírová dohoda, jaká bude bezpečnostní situace a jaké záruky budou Ukrajinci mít.

„Nikdo dnes neví, jak bude mír vypadat. Bude skutečně stabilní? Budou lidé věřit, že se jejich děti mohou bezpečně vrátit do školy? Budou mít jistotu, že se válka znovu nerozhoří?“ ptá se.

Jakýkoliv návratový program podle něj musí počítat s realitou, ne pouze s politickými prohlášeními.

„Proč nás posíláte zpátky? Nechte nás rozhodnout“

Největší obavu vidí Koška v tom, že se o Ukrajincích často mluví jako o lidech, kteří se automaticky vrátí.

„Všichni říkají: Jste Ukrajinci, brzy se vrátíte domů. Ale proč nás posíláte zpátky?“ říká.

Podle něj by měl mít každý člověk možnost rozhodnout o své budoucnosti sám.

„Pokud mluvíme o lidských právech, musí platit stejný princip. Kdo se chce vrátit, měl by mít možnost vrátit se. Kdo chce zůstat, měl by mít možnost zůstat,“ dodává.

Spor kolem ukrajinských mužů a vojenské povinnosti

Další otázky vyvolalo také rozhodnutí, podle kterého by nově příchozí ukrajinští muži, kteří nesplnili své vojenské povinnosti, nemuseli automaticky získat ochranu.

Koška upozorňuje, že vojenské povinnosti a ochrana uprchlíků jsou dvě odlišné oblasti.

„Ukrajinští muži v Evropě nejsou jedna skupina. Někteří odešli legálně, jiní mají zdravotní problémy nebo rodinné povinnosti,“ vysvětluje.

Podle něj by neměla být ochrana uprchlíků používána jako nástroj nátlaku.

„Odebrání právního statusu proto, aby se někdo donutil vrátit, není skutečná politika. Je to tlak,“ říká.

Zároveň upozorňuje, že není jasné, kdo bude ověřovat jednotlivé případy a jak se budou posuzovat výjimky.

„Existují lidé se zdravotním postižením, otcové několika dětí nebo lidé, kteří nemohou být povoláni. Systém musí umět tyto situace rozlišit,“ dodává.

Dočasná ochrana ukázala jiný přístup k migraci

Podle Pavla Košky ukrajinská zkušenost ukázala, že rychlý přístup k legálnímu pobytu a práci může být při integraci mnohem účinnější než dlouhé azylové řízení.

„Lidé okamžitě získali právní status a mohli začít pracovat. Právě proto se dokázali rychleji začlenit,“ říká.

Klasické azylové procedury podle něj často trvají roky, během kterých lidé čekají bez možnosti normálně plánovat život.

„Možná by se Evropa měla zamyslet, jestli tento přístup nefunguje lépe i u dalších skupin migrantů,“ uvádí.

Evropa se podle něj uzavírá ve chvíli, kdy by měla hledat řešení

Koška zároveň kritizuje současný trend zpřísňování evropské migrační politiky.

Podle něj Ukrajinci válku nezpůsobili a jejich odchod nebyl dobrovolným rozhodnutím.

„Nikdo nechce opustit svůj domov. Každý chce žít bezpečně ve své zemi a mít normální život. Bohužel válka přišla a lidé museli utéct,“ říká.

Pokud podle něj Evropa nemůže zajistit bezpečnost Ukrajiny vojensky, musí alespoň vytvořit stabilní podmínky pro ty, kteří před válkou utekli.

„Tohle nebyla naše volba. Nechtěli jsme být uprchlíky. Jen jsme chtěli přežít,“ uzavírá.