Debata o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu nabírá na intenzitě. Do centra pozornosti se znovu dostaly koncesionářské poplatky, jejich vymáhání a vysoké náklady spojené s administrativou. Předseda SPD Tomio Okamura v této souvislosti upozornil na konkrétní čísla, která podle zastánců změny současného systému ukazují, že je nejvyšší čas přehodnotit způsob financování veřejnoprávních médií.
Jedním z nejvýraznějších údajů je případ, kdy měla žena dlužit na televizních poplatcích pouhých 675 korun, avšak následně po ní bylo požadováno celkem 7 120 korun. Rozdíl mezi původním dluhem a požadovanou částkou vyvolává otázky o přiměřenosti nákladů spojených s vymáháním podobných pohledávek.
Více než 41 tisíc domácností a firem v exekuci?
V debatě zazněl také údaj, podle kterého Česká televize za poslední tři roky poslala do exekuce více než 41 tisíc domácností a firem. Toto číslo se stalo jedním z hlavních argumentů kritiků současného systému koncesionářských poplatků.
Podle odpůrců stávajícího modelu je problematické, že i relativně malé nedoplatky mohou v případě jejich dlouhodobého neřešení vést k výraznému navýšení požadovaných částek. Pro některé domácnosti přitom může být podobná situace značnou finanční zátěží.
Kritika se proto netýká pouze samotné povinnosti platit televizní poplatky, ale také způsobu jejich evidence, kontroly a následného vymáhání.
Téměř 293 milionů korun za dva roky
Pozornost vzbudily rovněž údaje o nákladech spojených s výběrem a vymáháním televizních poplatků.
Podle čísel uvedených v debatě dosáhly tyto náklady:
- Rok 2023: 149,6 milionu korun.
- Rok 2024: 142,2 milionu korun.
- Celkem: 291,8 milionu korun za dva roky.
Právě tato částka vyvolává otázky, zda je současný systém dostatečně hospodárný. Kritici upozorňují, že takto vysoké výdaje by měly být důvodem k důkladnému přezkoumání celého mechanismu výběru poplatků.
Zastánci reformy argumentují tím, že změna způsobu financování by mohla omezit administrativní zátěž, zjednodušit evidenci plátců a snížit náklady spojené s vymáháním nedoplatků.
Konec koncesionářských poplatků? Ve hře je nový model financování
Jedním z hlavních politických témat je návrh na zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování veřejnoprávních médií do systému státního rozpočtu.
Podle údajů uvedených v debatě se pro rok 2027 počítá s příspěvkem přibližně 5,74 miliardy korun pro Českou televizi a 2,07 miliardy korun pro Český rozhlas.
Zastánci tohoto řešení tvrdí, že občané by již nemuseli řešit samostatné platby a rozsáhlou evidenci spojenou s televizními a rozhlasovými poplatky. Financování by se tak mohlo stát přehlednější součástí veřejných výdajů.
Odpůrci změny však upozorňují na možné riziko politického tlaku. Pokud by média dostávala prostředky přímo ze státního rozpočtu, je podle nich nutné zajistit dostatečné právní záruky, aby vláda nemohla prostřednictvím financování ovlivňovat jejich obsah.
Nezávislost médií není jen otázkou peněz
Právě otázka nezávislosti veřejnoprávních médií patří k nejspornějším bodům celé diskuse.
Zastánci změny připomínají, že nezávislost České televize a Českého rozhlasu by měla být založena především na zákonech, jasně stanovených pravomocích a odpovědnosti vedení těchto institucí. Samotný způsob financování podle nich automaticky nezaručuje nezávislou novinářskou práci.
Důležitou součástí navrhovaných změn je také veřejná kontrola hospodaření. V této souvislosti se hovoří o roli Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který by měl kontrolovat nakládání s veřejnými prostředky, účetnictví a hospodaření institucí.
Taková kontrola však sama o sobě neznamená možnost zasahovat do redakčního obsahu nebo rozhodovat o tom, jaké informace mají novináři zveřejňovat.
Jak to řeší jiné evropské země?
Česká republika není jedinou zemí, která hledá vhodný způsob financování veřejnoprávního vysílání. Některé evropské státy již klasické koncesionářské poplatky opustily a zvolily jiné modely.
Například Francie zrušila televizní poplatek v roce 2022. Nizozemsko přešlo na jiný systém financování již v roce 2000. Dánsko a Norsko rovněž zavedly modely založené na veřejném financování.
Další země, například Finsko a Švédsko, využívají upravené systémy financování prostřednictvím daňových mechanismů.
Zastánci české reformy proto tvrdí, že změna nemusí automaticky znamenat oslabení veřejnoprávních médií. Rozhodující podle nich bude nastavení pravidel, transparentnost a dlouhodobá ochrana jejich nezávislosti.
Spor o budoucnost České televize pokračuje
Tomio Okamura a další kritici současného systému upozorňují především na finanční dopady koncesionářských poplatků, vysoké náklady na jejich vymáhání a otázku spravedlnosti vůči občanům.
Na druhé straně stojí argument, že stabilní a předvídatelné financování je důležitým předpokladem fungování nezávislých veřejnoprávních médií.
Celá debata tak není pouze o tom, zda mají lidé platit televizní poplatky. Jde také o to, kdo bude rozhodovat o financování médií, jakým způsobem se budou kontrolovat veřejné prostředky a jak zajistit, aby Česká televize a Český rozhlas mohly plnit svou veřejnou službu bez politických zásahů.
Případ údajného dluhu 675 korun a požadovaných 7 120 korun se stal výrazným symbolem této diskuse. Zda nakonec dojde ke změně systému, ukážou až další politická jednání a legislativní proces.
Jedno je však jisté: otázka financování veřejnoprávních médií bude i nadále patřit k nejdiskutovanějším tématům české politiky.
