Slovenský premiér Robert Fico a český premiér Andrej Babiš stále otevřeněji kritizují některé směry evropské politiky. Do popředí jejich vystoupení se dostávají především migrace, ceny energií, konkurenceschopnost evropského průmyslu, Green Deal, zemědělství a rozsah pravomocí národních vlád.

Jejich postoje vyvolávají otázku, zda se v Evropské unii postupně mění politická rovnováha a zda státy střední Evropy získávají větší prostor prosazovat vlastní priority.

Je však důležité odlišovat politickou rétoriku od skutečných plánů. Fico ani Babiš podle dostupných veřejných vyjádření neoznámili záměr opustit Evropskou unii. Jejich strategie se naopak soustředí především na změnu některých evropských politik zevnitř Unie.

Robert Fico dlouhodobě tvrdí, že země střední Evropy upozorňovaly na některé problémy evropské politiky dříve než západní členské státy.

Jedním z nejvýraznějších témat je migrace. Fico připomíná zejména migrační krizi z let 2015 a 2016 a tehdejší odpor části států střední Evropy vůči povinnému přerozdělování migrantů.

Podobně se v minulosti vyjadřoval také Andrej Babiš. Kritizoval povinné migrační kvóty a zdůrazňoval potřebu lepší ochrany vnější hranice Evropské unie.

Historický kontext je však složitější. Například v roce 2018 Babiš společně s Viktorem Orbánem vystupoval proti povinným kvótám, zatímco Robert Fico už tehdy nebyl slovenským premiérem – v březnu 2018 jej ve funkci nahradil Peter Pellegrini.

Migrace zůstává jedním z hlavních sporů

Migrační politika stále patří mezi nejcitlivější témata evropské politiky.

Evropská unie v posledních letech klade větší důraz na ochranu vnějších hranic, návraty neúspěšných žadatelů o azyl a spolupráci se zeměmi mimo EU. To umožňuje politikům, jako jsou Fico a Babiš, argumentovat tím, že některé otázky, za které byla střední Evropa v minulosti kritizována, se nyní dostávají blíže k centru evropské debaty.

Neznamená to však, že by EU převzala celý původní program zemí V4. Evropská migrační politika nadále zahrnuje společná pravidla pro azyl, návratovou politiku, ochranu hranic a mechanismy solidarity mezi členskými státy.

Maďarsko ukazuje, jak ostrý může být konflikt s Bruselem

Jedním z nejvýraznějších příkladů dlouhodobého sporu mezi členským státem a institucemi EU je Maďarsko.

Soudní dvůr Evropské unie v červnu 2024 uložil Maďarsku jednorázovou pokutu 200 milionů eur a zároveň stanovil další milion eur za každý den prodlení v souvislosti s nesplněním povinností v oblasti azylové politiky.

Kritici evropské politiky tento krok prezentovali jako důsledek tvrdého přístupu Maďarska k migraci. Samotný soud však sankci odůvodnil nesplněním předchozího rozhodnutí týkajícího se přístupu k azylovému řízení, práv žadatelů o mezinárodní ochranu a návratové politiky.

Tento rozdíl mezi politickou interpretací a právním zdůvodněním ukazuje, proč zůstává migrační otázka v Evropě mimořádně výbušná.

Do popředí se dostává energetika

Dalším klíčovým tématem je energetika.

Robert Fico dlouhodobě obhajuje význam jaderné energetiky pro Slovensko a tvrdí, že evropská debata se v této oblasti postupně posouvá.

Evropská komise dnes také zdůrazňuje význam jaderné energie pro energetickou bezpečnost, nezávislost a konkurenceschopnost Evropy. V březnu 2026 byla role jaderné energetiky výrazně diskutována také na jaderném summitu v Paříži a Evropská komise podporuje mimo jiné iniciativy spojené s malými modulárními reaktory.

Nejde však jednoduše říct, že by šlo o „porážku“ Ursuly von der Leyenové. Energetická politika vzniká kombinací rozhodnutí Evropské komise, členských vlád, Evropského parlamentu a Rady EU.

Přesnější je proto hovořit o střetu různých představ o budoucnosti evropské energetiky.

Babiš chce silnější hlas střední Evropy

Andrej Babiš podobně zdůrazňuje potřebu většího zohlednění zájmů zemí střední Evropy.

Kritizuje zejména vysoké energetické náklady, některé části Green Dealu, migrační politiku a opatření, která podle něj mohou poškodit konkurenceschopnost evropského průmyslu.

Podobná témata používá ve své politické komunikaci také Robert Fico.

Nejde už přitom pouze o migraci. Ve hře jsou také:

• ceny energií,
• konkurenceschopnost evropského průmyslu,
• Green Deal,
• zemědělství,
• evropské dotace,
• kohezní politika,
• budoucí rozpočet EU,
• a rozsah pravomocí národních vlád.

Slovensko zároveň zdůrazňuje význam kohezní a zemědělské politiky v souvislosti s budoucím víceletým rozpočtem EU na období 2028–2034.

Babišův konflikt s Bruselem má i aktuální rozměr

Napětí mezi českou vládou a evropskými institucemi se v současnosti netýká pouze politických prohlášení.

Evropská komise v září 2026 pozastavila některé platby související se skupinou Agrofert kvůli obavám z možného střetu zájmů Andreje Babiše. Komise uvedla, že převod Agrofertu do svěřenského fondu podle jejího názoru dostatečně neodstranil možné vazby premiéra na podnik. Babiš naopak tvrdí, že Agrofert nevlastní, nemá z něj prospěch a nemůže jej znovu ovládat.

Tento spor může být dalším významným bodem napětí mezi Prahou a Bruselem.

Jde skutečně o začátek konce Evropské unie?

Právě tady je nutné oddělit dramatický politický titulek od reality.

Fico ani Babiš veřejně neoznámili plán na odchod Slovenska nebo České republiky z Evropské unie. Jejich současný přístup je spíše založen na budování spojenců uvnitř EU a snaze změnit její politické směřování.

Také Babiš v minulosti odmítal tvrzení, že by byl součástí nějakého formálního „klubu“ s Ficem a Viktorem Orbánem. Zdůrazňoval, že chce pro Českou republiku hledat spojence podle konkrétních témat.

V červnu 2026 se nicméně Babiš, Fico, polský premiér Donald Tusk a maďarský premiér Péter Magyar setkali před summitem EU v Bruselu a hovořili o spolupráci středoevropských zemí.

Brusel čeká těžší politická debata

Fico a Babiš tak nemusí mluvit o rozpadu Evropské unie, aby jejich politika vyvolávala v Bruselu pozornost.

Prosazují větší důraz na národní zájmy, energetickou bezpečnost, konkurenceschopnost průmyslu a kontrolu migrace.

Otázkou nyní je, zda se jim podaří přesvědčit další členské státy, aby se k jejich požadavkům připojily.

Pokud ano, může se politická rovnováha uvnitř EU postupně měnit.

Neznamená to automaticky konec Evropské unie. Znamená to ale tvrdší boj o její budoucí podobu.

Evropa bude muset hledat kompromis v otázkách energií, migrace, průmyslu, zemědělství i evropského rozpočtu. A právě střední Evropa dává stále hlasitěji najevo, že nechce být pouze příjemcem rozhodnutí přijatých v Bruselu. Chce se na jejich tvorbě aktivně podílet.