Dvě procenta jsou podle Rajchla až dost. Pavel chce pro rok 2027 více

Debata o tom, kolik má Česká republika vynakládat na obranu, se začíná výrazně vyostřovat. Prezident Petr Pavel požaduje, aby stát v roce 2027 neposlal do obrany pouze dvě procenta hrubého domácího produktu, ale o něco více. Předseda PRO a poslanec Jindřich Rajchl naopak tvrdí, že dvě procenta jsou podle jeho názoru dokonce příliš vysoká částka.

Rozdílné pohledy se naplno projevily po prezidentově vystoupení z 20. srpna 2026. Pavel při návštěvě firem v Novém Městě na Moravě uvedl, že Česko by mělo příští rok vydat na obranu více než dvě procenta HDP. Podle něj by příliš pomalé zvyšování výdajů mohlo v dalších letech způsobit problém při plnění závazků, které spojenci přijali na summitu NATO v Haagu.

Rajchl ovšem prezidentův požadavek odmítá. V televizní debatě na CNN Prima NEWS označil Pavlův názor za irelevantní s tím, že prezident není nadřízeným poslanců. Podle Rajchla jsou jejich skutečným „nadřízeným“ občané, kteří ve volbách rozhodli o jiných politických prioritách.

Pavel: Dvě procenta už nejsou konečnou hranicí

Petr Pavel svou pozici opírá především o dlouhodobé závazky České republiky v rámci NATO. Prezident upozorňuje, že dvě procenta HDP byla ještě nedávno považována za základní alianční minimum, současná bezpečnostní situace ale podle něj vyžaduje rychlejší postup.

Jeho argumentace vychází také z obavy, že pokud bude Česká republika výdaje zvyšovat příliš pomalu, může ji později čekat mnohem prudší skok. Právě postupné navyšování má podle prezidenta umožnit armádě plánovat modernizaci, nákupy techniky, infrastrukturu i další obranné schopnosti dlouhodobě a předvídatelně.

Prezidentův požadavek se navíc dostává do přímého kontrastu s aktuálním plánem ministerstva obrany. Ministr obrany Jaromír Zůna po jednání s ministryní financí Alenou Schillerovou uvedl, že resort pro rok 2027 plánuje výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP.

Právě rozdíl mezi plánovanými dvěma procenty a Pavlovým požadavkem na částku nad touto hranicí tak může být jedním z důležitých sporů při sestavování rozpočtu.

Rajchl: Dvě procenta jsou podle mě zbytečně moc

Jindřich Rajchl jde ještě dál. Nejenže odmítá další navyšování obranných výdajů, ale v debatě uvedl, že podle jeho názoru jsou dvě procenta HDP na obranu „zbytečně moc“.

Rajchl tvrdí, že stát by měl více prostředků investovat do lidí a do oblastí, které podle něj přímo ovlivňují kvalitu života obyvatel. V jeho pohledu není samotné procento HDP automatickým důkazem vyšší bezpečnosti.

„Názor Petra Pavla mě příliš nezajímá,“ uvedl Rajchl v debatě. Zároveň argumentoval tím, že prezident nekandidoval do voleb s programem zvyšování obranných výdajů, zatímco jeho politické uskupení podle něj kandidovalo s opačným přístupem.

Jeho argumentace proto nestojí pouze na odmítnutí armádních výdajů. Rajchl zdůrazňuje především otázku priorit. Podle něj by mělo být rozhodující, zda další miliardy skutečně přinesou České republice lepší obranyschopnost, nebo zda by stejné prostředky mohly být efektivněji využity například na podporu domácností, ekonomiky nebo veřejných služeb.

Podobný postoj Rajchl prezentoval už v červenci v debatě Českého rozhlasu, kde otevřeně řekl, že Česko podle něj dvě procenta na obranu nepotřebuje.

Ve hře jsou miliardy korun

Za sporem o procenta se skrývá mnohem větší otázka: kolik peněz skutečně stát na obranu pošle a kde je vezme.

Každé desetiny procentního bodu HDP mohou znamenat významné částky. Vyšší obranný rozpočet může financovat modernizaci armády, munici, protivzdušnou obranu, vojenskou infrastrukturu, logistiku, technologický rozvoj nebo nábor a udržení personálu.

Zároveň však státní rozpočet musí pokrývat další oblasti. Vláda rozhoduje také o výdajích na důchody, zdravotnictví, školství, dopravu, sociální oblast či podporu ekonomiky.

Právě zde vzniká politický konflikt.

Pavel a jeho zastánci upozorňují, že obrana není běžnou rozpočtovou položkou, kterou lze podle okolností jednoduše odložit. Vytvoření moderních vojenských schopností podle tohoto pohledu vyžaduje dlouhodobé plánování a investice.

Rajchl naopak tvrdí, že stát musí nejdříve zvážit, co občané skutečně potřebují a zda jsou stávající výdaje vynakládány efektivně.

Co přesně přinesl summit NATO v Haagu?

Důležitou součástí sporu je alianční dohoda přijatá na summitu NATO v Haagu v červnu 2025.

Spojenečtí lídři se tehdy zavázali zvýšit do roku 2035 investice související s obranou na celkem pět procent HDP ročně. Z této částky má nejméně 3,5 procenta směřovat na samotné obranné potřeby a plnění aliančních schopností. Dalších až 1,5 procenta může být použito na širší výdaje související s bezpečností, například ochranu kritické infrastruktury, odolnost společnosti, kybernetickou bezpečnost nebo rozvoj obranného průmyslu.

Tato dohoda je zásadní právě proto, že původní dvouprocentní hranice už není konečným dlouhodobým cílem NATO.

Česká republika tak musí řešit nejen otázku, kolik vydá v roce 2027, ale také jak bude v dalších letech postupovat směrem k aliančnímu cíli.

Prezident Pavel proto varuje před příliš pomalým růstem. Podle něj by postupné odkládání vyšších výdajů mohlo znamenat, že Česko bude muset později tempo navyšování výrazně urychlit.

Rajchl: Prioritou jsou občané

Rajchl ale odmítá, že by samotný alianční závazek měl automaticky znamenat další růst českého obranného rozpočtu.

Ve svých vystoupeních opakovaně zdůrazňuje, že prioritou mají být občané České republiky. V debatě označil dvě procenta za částku, kterou podle jeho názoru není potřeba dále navyšovat, a poukazoval na potřebu investic do lidí.

Tím se spor posouvá od jednoduché otázky „kolik dát na obranu“ k mnohem zásadnější otázce „jaké mají být priority státu“.

Jedna strana argumentuje bezpečností a mezinárodními závazky. Druhá upozorňuje na domácí problémy a omezené veřejné finance.

Kritici Rajchla upozorňují na alianční závazky

Oponenti Rajchlova názoru naopak tvrdí, že členství v NATO znamená nejen politickou ochranu, ale také konkrétní povinnosti.

V parlamentních debatách zaznívá argument, že Česká republika musí být schopna dodat spojencům konkrétní vojenské kapacity a postupně vybudovat schopnosti odpovídající novým aliančním plánům.

Současně existuje také spor o to, co přesně lze do obranných výdajů započítávat. V Poslanecké sněmovně se diskutovalo například o rozdílech mezi domácím vykazováním výdajů a jejich hodnocením podle aliančních pravidel.

Někteří politici proto varují, že nejde jen o samotnou částku, ale také o to, zda vykázané peníze skutečně odpovídají tomu, co NATO považuje za obranné investice.

Rozpočet na rok 2027 bude klíčový

Politická debata se nyní bude stále více soustředit na přípravu rozpočtu na rok 2027.

Ministr obrany Jaromír Zůna deklaroval plán dvou procent HDP, zatímco prezident Pavel chce částku vyšší. Rajchl přitom tvrdí, že i dvě procenta považuje za příliš vysoká a že stát by měl peníze využít jiným způsobem.

Výsledek může mít význam nejen pro českou armádu, ale také pro vztahy Prahy se spojenci.

Česká republika bude muset během příštích let hledat cestu mezi dlouhodobým aliančním závazkem, stavem veřejných financí a politickými prioritami domácí vlády.

Spor, který jen tak nezmizí

Petr Pavel a Jindřich Rajchl představují v otázce obranných výdajů dva výrazně odlišné pohledy.

Prezident zdůrazňuje bezpečnost, dlouhodobou připravenost a nutnost postupně plnit závazky přijaté v NATO. Rajchl naopak upozorňuje na domácí priority, efektivitu veřejných výdajů a potřebu investovat více do samotných občanů.

Jedno číslo přitom může mít zásadní politické důsledky.

Dvě procenta HDP mohou pro jednu stranu představovat nezbytné minimum, zatímco pro druhou už nepřijatelně vysokou částku. A požadavek na další růst může být vnímán buď jako nutná investice do bezpečnosti, nebo jako další tlak na veřejné finance.

Odpověď pravděpodobně přinese až rozpočet na rok 2027.

Do té doby bude pokračovat spor o to, zda má Česko obranné výdaje navyšovat rychleji, nebo zda má přednostně investovat peníze doma.

A právě otázka, zda mají mít přednost obrana, nebo domácí priority, může patřit k nejvýraznějším politickým tématům příštích měsíců.