Napětí mezi Prahou a Bratislavou se v posledních dnech znovu vyostřilo. Tentokrát se do centra pozornosti dostal spor českého prezidenta Petra Pavla a slovenského premiéra Roberta Fica o význam článku 5 Severoatlantické smlouvy a o to, jak by se Slovensko mělo zachovat v případě širšího konfliktu mezi NATO a Ruskem.

Fico 17. září uvedl, že si nepřeje, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu „kvůli nějakému článku 5“. Zároveň prohlásil, že během jeho vlády nebudou slovenští vojáci podle něj vysíláni mimo území Slovenska bojovat proti Rusku nebo jiné zemi pod záminkou, kterou by považoval za falešnou.

Petr Pavel na tato slova reagoval 20. září. Podle českého prezidenta jde o velmi závažné vyjádření. Článek 5 označil za výraz solidarity a vzájemné odpovědnosti mezi členskými státy NATO. Podle Pavla není možné na jedné straně využívat ochranu aliance a současně odmítat zapojení v případě napadení jiného člena.

Fico následně odpověděl, že Pavlův postoj respektuje, ale s jeho interpretací situace nesouhlasí. Slovenský premiér zdůraznil, že nechce být součástí hledání záminky k válce mezi NATO a Ruskem a že dává přednost míru. Zároveň uvedl, že případný skutečný ozbrojený útok proti členskému státu NATO je jiná situace a článek 5 podle něj umožňuje členským zemím několik způsobů, jak projevit solidaritu.

Do veřejné debaty se následně zapojil také slovenský europoslanec Luboš Blaha, který Pavlův postoj kritizoval velmi ostrým způsobem. Ve svém komentáři připomínal prezidentovu minulost v komunistické armádě a tvrdil, že Pavel změnil politické postoje podle toho, kdo byl právě u moci.

Blaha ve svém vystoupení použil také výrazně ironický jazyk. Tvrdil, že Pavel podle něj v minulosti zastával jednu politickou orientaci a dnes zastává jinou. Jeho kritika byla součástí širšího sporu o to, jak interpretovat Pavlovu minulost před rokem 1989 a jeho pozdější působení v NATO.

V podobném duchu zaznívaly také komentáře v některých internetových videích, která Pavla označují za člověka, jenž pouze „hraje roli“ podle současné politické situace. Taková hodnocení jsou ovšem politickými názory autorů těchto komentářů, nikoli ověřenými fakty.

Spor o Pavlovo vystoupení z roku 2019

Součástí argumentace kritiků prezidenta se stal také jeho projev z roku 2019, ve kterém hovořil o situaci na Ukrajině, Krymu a vztazích mezi Ruskem, Ukrajinou a NATO.

Na sociálních sítích se v roce 2026 začaly šířit sestříhané části tohoto vystoupení s tvrzením, že Pavel údajně vysvětloval nebo omlouval ruskou anexi Krymu. Ověřování však ukázalo, že takový výklad vynechává podstatnou část původního kontextu.

Podle ověřovatelů Pavel ve svém vystoupení skutečně popisoval také ruský pohled na bezpečnostní situaci a kriticky hovořil o některých krocích Západu vůči Ukrajině. Současně ale ruskou agresi proti Ukrajině označil za porušení mezinárodního práva, které podle něj nelze ospravedlnit.

Právě tato část kontextu je důležitá při hodnocení tvrzení, že Pavel údajně v roce 2019 ruskou anexi Krymu podporoval. Dostupná ověření takovou interpretaci nepodporují.

Co skutečně znamená současný spor

Současný konflikt mezi Ficem a Pavlem se proto netýká pouze jejich osobních výroků. V širším smyslu jde o rozdílné pohledy na fungování NATO, kolektivní obranu a míru závazků jednotlivých členských zemí.

Pavel zdůrazňuje princip kolektivní obrany a solidaritu mezi spojenci. Fico naopak zdůrazňuje, že členství v NATO podle něj nemá automaticky znamenat účast slovenských vojáků v každém vojenském konfliktu a že Slovensko by mělo usilovat o to, aby nebylo zataženo do války s Ruskem.

Do sporu se zapojili také další slovenští politici. Prezident Peter Pellegrini a předseda parlamentu Richard Raši varovali před některými Ficovými výroky týkajícími se závazků vůči NATO.

Debata tak pokračuje nejen mezi Bratislavou a Prahou, ale také uvnitř samotného Slovenska.

Jedna věc je přitom zřejmá: výroky o článku 5 NATO se staly dalším výrazným bodem střetu mezi představiteli české a slovenské politiky. Zatímco Pavel hovoří především o solidaritě a společné odpovědnosti spojenců, Fico zdůrazňuje suverenitu Slovenska a odmítání účasti v konfliktu, který by podle něj nebyl přímou obranou Slovenska.

Blahova kritika pak celý spor posunula do ostřejší politické a osobní roviny. Jeho komentáře obsahují řadu hodnotících a ironických tvrzení, která je třeba vnímat jako jeho politický názor, nikoli jako nezávisle ověřená fakta.