Kdo by mohl zastupovat Evropu při případných mírových jednáních s Vladimirem Putinem? Mezi možnými kandidáty se objevilo také jméno českého prezidenta Petra Pavla. Zatímco ministr zahraničí Petr Macinka by jeho případné zapojení podpořil, z některých evropských kruhů zaznívá skepse. Moskva navíc zdůrazňuje, že důležitější než konkrétní osobnost bude její mandát a obsah předložených návrhů.
Pět evropských jmen vyvolalo debatu
Možnost, že by se evropský představitel zapojil do diplomatických jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, vyvolala pozornost poté, co britský deník The Telegraph zveřejnil seznam pěti potenciálních kandidátů.
Podle informací uvedených ve videu se na něm objevili italská premiérka Giorgia Meloniová, finský prezident Alexander Stubb, dánská premiérka Mette Frederiksenová, norský premiér Jonas Gahr Støre a český prezident Petr Pavel.
Zveřejněný seznam však podle komentáře nenarazil všude na pozitivní reakce. Zdroje spojované s kanceláří italské premiérky jej údajně označily za velmi spekulativní. Skeptické reakce měly zaznít také v Bruselu.
Samotné zveřejnění jmen přitom ještě neznamená, že Evropská unie některého z těchto politiků skutečně pověří vyjednáváním. K tomu by bylo potřeba vyjasnit, koho má případný zástupce reprezentovat, jaké cíle má prosazovat a jak široké pravomoci by při jednáních získal.
Petr Pavel jako možný evropský vyjednavač
Pozornost české veřejnosti přirozeně přitahuje především jméno prezidenta Petra Pavla. Jeho vojenská kariéra, zkušenosti z NATO a působení ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO patří mezi okolnosti, které by mohly být při úvahách o diplomatickém zastupování Evropy považovány za relevantní.
Pavel před listopadem 1989 působil v Komunistické straně Československa a sloužil v tehdejší československé armádě. Později se stal jedním z nejvýše postavených vojenských představitelů Severoatlantické aliance.
Právě jeho zkušenosti z bezpečnostní a vojenské oblasti jsou jedním z argumentů, proč by mohl být v podobných úvahách zmiňován. Otázkou však zůstává, zda by tyto zkušenosti samy o sobě stačily k tomu, aby získal důvěru všech potřebných partnerů.
Český ministr zahraničí Petr Macinka podle přepisu vyjádřil ochotu poskytnout prezidentovi maximální součinnost, pokud by Evropská unie rozhodla o jeho pověření. Taková role by podle něj mohla představovat významnou příležitost pro Českou republiku.
Podpora českého ministra ovšem sama o sobě neznamená, že je Pavel oficiálním kandidátem Evropské unie nebo že jeho případné pověření již bylo dohodnuto.
Zásadní otázkou zůstává, s jakým konkrétním návrhem by evropský zástupce do Moskvy přijel. Jednalo by se o bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, budoucí vztahy mezi Ruskem a Evropou, sankce, nebo širší uspořádání evropské bezpečnosti?
Bez jasně stanovených cílů by se i zkušený politik mohl ocitnout v situaci, kdy by neměl dostatečný prostor k dosažení konkrétní dohody.
Moskva upozorňuje na mandát a obsah jednání
Ruská diplomacie podle informací citovaných ve videu opakovaně zdůraznila, že zásadní není pouze jméno případného evropského vyjednavače. Rozhodující má být především jeho mandát, vyjednávací pozice a konkrétní návrhy, které by přinesl.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se měl 21. října vyjádřit k možnosti, že by k diplomatickému procesu konstruktivně přispěli finský prezident Alexander Stubb a norský premiér Jonas Gahr Støre. Současně se kriticky vyjádřil k představitelům Evropské komise.
O den později měl Peskov označit rostoucí diplomatickou aktivitu evropských metropolí za pozitivní. Zároveň však podle přepisu upozornil, že Moskva nezaznamenala dostatečné signály, že by evropské země byly připraveny zohlednit také ruské bezpečnostní zájmy.
Dne 24. října měl náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško zdůraznit, že samotná identita evropského vyjednavače není pro Moskvu nejdůležitější.
Tento přístup ukazuje na zásadní problém případných mírových rozhovorů. Nestačí určit osobnost, která bude sedět u jednacího stolu. Nejdříve musí být jasné, jaké požadavky bude zastupovat, jaké kompromisy může nabídnout a zda má podporu všech stran, jejichž zájmy má hájit.
Ruské požadavky týkající se evropské bezpečnosti se přitom v řadě bodů střetávají s postoji Ukrajiny a evropských států. Právě proto by příprava případného vyjednávání byla mimořádně složitá.
Putinův favorit? Ve hře se objevil Gerhard Schröder
Další rozměr celé debaty představuje bývalý německý kancléř Gerhard Schröder.
Podle přepisu videa Vladimir Putin již v květnu naznačil, že by si při případných jednáních dokázal představit právě jeho. Schröder je dlouhodobě známý svými kontakty s ruským prezidentem a vazbami na ruský energetický sektor.
Putin podle uvedených informací ocenil jeho přístup a zdůraznil, že bývalý německý kancléř podle něj vždy hájil německé národní zájmy.
Právě Schröderovy dlouholeté vztahy s Moskvou však představují důvod, proč by jeho případná role mohla být kontroverzní.
Evropští představitelé podle komentáře jeho možné zapojení odmítali. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová měla upozornit na problém, že by Schröder mohl být vnímán jako člověk, který má blízko k oběma stranám konfliktu.
V takovém případě by vznikala otázka, zda by dokázal vystupovat jako nezávislý zástupce evropských zájmů, nebo zda by jeho dosavadní vztahy s Ruskem oslabovaly důvěru ostatních účastníků.
Debata tak odhaluje dva odlišné přístupy k výběru vyjednavače. Moskva může upřednostňovat člověka, kterému důvěřuje a s nímž má dlouhodobé zkušenosti. Evropské země naopak potřebují zástupce, který bude mít jasný mandát a důvěru členských států.
Mírová jednání bez Evropské unie?
Dalším zásadním problémem je samotné složení případných mírových rozhovorů.
Podle přepisu se na první polovinu listopadu připravoval formát jednání v Abú Zabí, kterého se měly účastnit Rusko, Spojené státy a Ukrajina. Evropská unie v tomto počátečním formátu zastoupena být neměla.
Peskov podle uvedených informací nevyloučil, že by se evropští představitelé mohli zapojit později. První fáze jednání však měla proběhnout bez jejich přímé účasti.
Tento scénář by pro evropské státy představoval významnou diplomatickou výzvu. Evropské země poskytují Ukrajině rozsáhlou finanční, vojenskou a humanitární pomoc, podílejí se na sankční politice vůči Rusku a případná mírová dohoda by měla přímé důsledky pro jejich vlastní bezpečnost.
Pokud by se zásadní rozhodnutí přijímala bez evropské účasti, mohly by evropské vlády čelit situaci, kdy by musely reagovat na dohodu, na jejíž přípravě se přímo nepodílely.
Zároveň však samotná přítomnost evropského politika u jednacího stolu nezaručuje, že Evropa bude mít skutečný vliv na výslednou dohodu. Podstatné je, zda se členské státy dokážou shodnout na společném postupu a zda jejich zástupce dostane dostatečně silný mandát.
Co by Evropa musela mít připravené?
Výběr evropského vyjednavače je pouze jednou částí mnohem složitějšího procesu. Před případnými rozhovory by bylo nutné vyjasnit několik zásadních otázek.
První se týká bezpečnostních záruk pro Ukrajinu a podmínek, za nichž by mohlo dojít k zastavení bojů. Další otázkou je budoucí bezpečnostní uspořádání Evropy a způsob, jakým by případná dohoda ovlivnila vztahy mezi Ruskem, Ukrajinou, Evropskou unií a NATO.
Důležitou roli by hrála také otázka sankcí, případného monitorování příměří a mechanismů, které by měly zabránit obnovení bojů.
Evropské země by navíc musely vyřešit, jak sladit své postoje. Pokud by jednotlivé vlády prosazovaly odlišné cíle, jejich společný vyjednavač by měl jen omezený prostor pro dosažení výsledků.
Právě zde se ukazuje rozdíl mezi debatou o jménech a skutečnou diplomatickou přípravou. Známá osobnost může přitáhnout pozornost, ale bez společného stanoviska a konkrétních návrhů nemůže sama zajistit úspěch jednání.
Petr Pavel, Gerhard Schröder, nebo někdo jiný?
Dosavadní debata tak přináší více otázek než jednoznačných odpovědí.
Petr Pavel je zmiňován jako možný evropský kandidát díky svým vojenským zkušenostem a působení v NATO. Ministr zahraničí Petr Macinka deklaroval ochotu spolupracovat, pokud by prezident získal oficiální pověření.
Ruská strana však podle citovaných vyjádření zdůrazňuje především obsah jednání a rozsah mandátu případného vyjednavače. Vladimir Putin měl navíc vyjádřit důvěru Gerhardu Schröderovi, jehož možné zapojení by ale mohlo vyvolávat pochybnosti o nezávislosti.
Do celé situace vstupuje také otázka, zda bude Evropská unie přítomna již od začátku případných mírových rozhovorů, nebo zda bude muset vyjednávat o svém místě až dodatečně.
Je proto předčasné považovat některého z uvedených politiků za definitivně vybraného evropského vyjednavače. Zveřejněné seznamy potenciálních kandidátů nejsou samy o sobě důkazem oficiálního rozhodnutí.
Rozhodující nebude jméno, ale konkrétní návrh
Celá debata ukazuje, jak obtížné bude hledání cesty k případnému mírovému urovnání války na Ukrajině.
Evropa může vybírat mezi zkušenými politiky a diplomaty, ale samotná prestiž jejich funkcí nestačí. Klíčové bude, zda se evropské státy shodnou na společném postupu, připraví konkrétní návrhy a zajistí svému zástupci dostatečnou politickou podporu.
Stejně důležitá bude ochota všech účastníků jednat o podmínkách, které mohou být vzájemně velmi vzdálené. Zastavení bojů totiž automaticky neznamená vyřešení sporů o území, bezpečnostní záruky ani budoucí vztahy mezi Ruskem a evropskými zeměmi.
Pokud mají případná jednání přinést skutečný výsledek, bude potřeba víc než jen oznámení jména možného vyjednavače.
Otázkou tedy není pouze to, kdo by mohl odjet jednat s Vladimirem Putinem. Podstatnější je, s jakým mandátem by přijel, jaké konkrétní návrhy by předložil a zda by za nimi stála jednotná evropská pozice. Právě na těchto otázkách bude záviset, zda se Evropa stane aktivním účastníkem diplomatického procesu, nebo zůstane v jeho úvodní fázi stranou.
