Debata o tom, zda by měla manželka prezidenta republiky dostávat pravidelný příjem ze státního rozpočtu, nabírá na intenzitě. Zatímco zastánci změny upozorňují na množství veřejných povinností spojených s rolí první dámy, odpůrci připomínají, že manželka prezidenta nebyla zvolena občany a nemá vlastní ústavní mandát.

Do této diskuse nyní výrazně vstoupila bývalá první dáma Livia Klausová. Sama totiž během prezidentství Václava Klause poznala, co život po boku hlavy státu obnáší. Přesto její pohled na případné finanční ohodnocení současné první dámy Evy Pavlové zůstává velmi kritický.

Podle Klausové je zásadním problémem už samotné označování první dámy za veřejnou funkci.

„První dáma není žádná funkce“

Klausová svůj názor formulovala velmi jednoznačně. Prezident je volen občany, jeho manželka nikoli. Získání prezidentského mandátu jedním z partnerů podle ní automaticky neznamená vznik samostatného mandátu pro druhého.

„První dáma není žádná funkce,“ uvedla Klausová.

Právě z tohoto principu podle ní vyplývá i otázka případného platu. Pokud by měla být první dáma oficiálně placenou představitelkou státu, musel by se podle jejího názoru nejprve změnit samotný systém a jasně definovat, jaké pravomoci a odpovědnosti by taková pozice měla.

Za současného systému má prezident vlastní mandát, pravomoci i odpovědnost. Jeho manželka nic z toho automaticky nezískává.

Reprezentace podle ní neznamená zaměstnání

Klausová zároveň nezpochybňuje, že role první dámy může být časově i společensky náročná.

Manželka prezidenta se účastní státních návštěv, slavnostních událostí, společenských setkání a dalších akcí, při nichž doprovází hlavu státu. Může se věnovat charitativním projektům, podporovat vybraná témata a reprezentovat Českou republiku.

Podle Klausové ale samotná účast na těchto aktivitách nevytváří automatický nárok na mzdu ze státního rozpočtu.

Pomoc a podpora partnera při výkonu jeho povolání podle ní nemohou být automaticky považovány za samostatný pracovní poměr se státem.

Sama přitom roli první dámy dobře zná

Její názor je zajímavý také proto, že Livia Klausová sama strávila řadu let po boku prezidenta Václava Klause.

Během jeho působení na Pražském hradě se účastnila domácích i zahraničních návštěv a setkávala se s řadou významných osobností. Její zkušenost proto nevychází pouze z teorie, ale také z dlouholeté osobní zkušenosti s prezidentským prostředím.

Setkala se například s americkými prezidenty Georgem H. W. Bushem, Georgem W. Bushem, Billem Clintonem či Barackem Obamou. Zavítala také na setkání s britskou královnou Alžbětou II. a dalšími významnými představiteli zahraničních států.

Právě tyto zkušenosti podle ní ukazují, že první dáma může mít při reprezentaci země významnou společenskou roli. Ani to však podle Klausové neznamená, že jde o samostatnou státní funkci.

Za skutečný problém považuje partnery diplomatů

Klausová přitom neříká, že stát nemá řešit situaci lidí, kteří kvůli veřejné službě svého partnera přeruší vlastní kariéru.

Za mnohem závažnější považuje podle svých vyjádření situaci partnerů diplomatů.

Ti mohou kvůli zahraničnímu působení svého protějšku na několik let opustit Českou republiku. V nové zemi přitom nemusí mít možnost pokračovat ve své profesi, například kvůli pracovním podmínkám, jazykové bariéře nebo pravidlům spojeným s diplomatickým prostředím.

Takové přerušení kariéry může mít dlouhodobé následky.

Dopad může být vidět i po návratu

Problém podle Klausové nekončí návratem do České republiky.

Několik let mimo pracovní trh může znamenat nejen ztrátu profesních zkušeností, ale v některých případech také horší postavení z hlediska budoucího sociálního zabezpečení a důchodu.

Člověk, který kvůli zahraničnímu působení svého partnera obětuje vlastní pracovní kariéru, tak může nést finanční důsledky ještě dlouho poté, co se diplomatická mise skončí.

Právě zde podle Klausové existuje prostor pro skutečnou systémovou změnu.

Vzpomínala také na osobnosti, které poznala na Hradě

Během let strávených v prezidentském prostředí si Klausová vytvořila řadu osobních kontaktů.

Mezi významné osobnosti, na které vzpomínala, patřil například kardinál Dominik Duka. Podobná setkání podle ní ukazují, že role první dámy může mít společenský význam.

První dáma může podporovat charitativní projekty, upozorňovat na společenská témata a pomáhat vytvářet kontakty mezi lidmi z různých oblastí.

To však podle Klausové stále není totéž jako ústavní či volená funkce.

Spor o Evu Pavlovou tím nekončí

Otázka případného pravidelného příjmu pro Evu Pavlovou proto zůstává otevřená.

Zastánci změny mohou argumentovat tím, že současná první dáma má řadu veřejných povinností a její působení je mnohem intenzivnější než pouhé společenské doprovázení prezidenta.

Odpůrci naopak upozorňují na základní princip: občané volí prezidenta, nikoli prezidentský pár.

A právě tuto hranici zdůrazňuje i Livia Klausová.

Podle jejího pohledu není možné jednoduše vytvořit placenou státní pozici pouze na základě toho, že daná žena či muž je manželem prezidenta republiky.

Pokud by se měl systém změnit, měla by podle ní nejprve vzniknout jasná pravidla určující pravomoci, odpovědnost a postavení první dámy.

Jedna otázka zůstává klíčová

Celá debata se tak nakonec vrací k jednoduché otázce:

Je první dáma pouze partnerkou prezidenta, která ho doprovází při výkonu jeho mandátu, nebo by měla být považována za osobu vykonávající samostatnou veřejnou roli?

Livia Klausová má v této otázce jasno. Podle ní nelze společenskou reprezentaci automaticky zaměňovat za zaměstnání ve státní službě.

Zároveň ale upozorňuje, že stát by měl hledat řešení tam, kde lidé kvůli službě České republice skutečně přicházejí o vlastní pracovní příležitosti a sociální jistoty.

Debata o případném platu pro Evu Pavlovou tak zdaleka nekončí. Naopak může otevřít mnohem širší otázku, jak má český stát v budoucnu definovat postavení první dámy a dalších partnerů lidí, kteří Českou republiku oficiálně reprezentují.