Debata o státním rozpočtu, pravidlech rozpočtové odpovědnosti a financování obrany se ve Poslanecké sněmovně znovu vyostřila. Alena Schillerová ve svém vystoupení hájila změnu rozpočtových pravidel a ostře se vymezila proti prezidentskému vetu. Podle ní současná pravidla vytvářejí rozpor mezi požadavkem na rychlé navyšování výdajů na obranu a současným tlakem na výrazné snížení schodku státního rozpočtu.

Schillerová hned na začátku svého projevu uvedla, že respektuje ústavní právo prezidenta republiky zákon vrátit Poslanecké sněmovně. Zároveň však dodala, že s rozhodnutím prezidenta zásadně nesouhlasí a mrzí ji, že před vetem podle jejích slov nedošlo k přímé konzultaci mezi prezidentem a ministerstvem financí.

Obrana versus rozpočtový limit

Za hlavní problém označila Schillerová podle svého vystoupení otázku, jak současně financovat vyšší výdaje na obranu a dodržet přísný limit schodku.

Ve svém projevu argumentovala částkou přibližně 191 miliard korun, která má podle ní v příštím roce představovat výdaje ministerstva obrany při úrovni 2 % HDP. Pokud by se výdaje zvýšily ještě o několik desetin procentního bodu HDP, znamenalo by to podle Schillerové další desítky miliard korun.

Právě zde podle ní vzniká zásadní rozpočtový problém. Pokud by zároveň zůstalo zachováno pravidlo umožňující schodek pouze do výše 150 miliard korun, musela by vláda podle její argumentace hledat úspory v dalších oblastech.

„To je jedna a tatáž rozpočtová rovnice,“ uvedla Schillerová ve svém projevu a položila otázku, které výdaje by se měly v takovém případě omezit.

Podle ní by se totiž případné škrty nemohly týkat pouze jedné oblasti. Stát současně potřebuje financovat zdravotnictví, školství, dopravu, sociální systém, vnitřní bezpečnost a strategické investice.

Spor o dědictví předchozí vlády

Významná část projevu se věnovala také hospodaření předchozí vlády Petra Fialy. Schillerová tvrdila, že současná vláda převzala řadu nedofinancovaných nebo podle ní nereálně nastavených položek.

Zmínila například rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, kde podle jejích slov zůstaly nekryté výdaje ve výši 37,2 miliardy korun. Ve zdravotnictví pak hovořila o očekávaném schodku kolem 15,5 miliardy korun a o nutnosti dalších finančních opatření.

V oblasti regionálního školství upozornila také na podle ní chybějící prostředky na platy učitelů.

Schillerová následně připomněla také hospodaření za rok 2025. Podle jejích tvrzení došlo k výrazným rozdílům mezi plánovanými a skutečnými příjmy a výdaji, mimo jiné u podpory obnovitelných zdrojů energie, emisních povolenek, regionálního školství a sociálních dávek.

Tyto údaje použila jako argument pro svou tezi, že samotné nastavení čísel v rozpočtových pravidlech ještě automaticky neznamená skutečnou rozpočtovou odpovědnost.

Nová fiskální pravidla mají být podle Schillerové realističtější

Schillerová zároveň obhajovala nový fiskálně-strukturální plán na období 2027 až 2030. Podle jejího vystoupení počítá pro příští rok s deficitem veřejných financí na úrovni 2,8 % HDP a následným postupným snižováním schodku.

Za důležitý argument označila také skutečnost, že Evropská komise podle jejích slov plán vyhodnotila jako vyhovující evropským pravidlům a doporučila jej ke schválení Radě Evropské unie.

Podle Schillerové by ponechání starších národních pravidel mohlo znamenat, že při sestavování českého rozpočtu bude nutné respektovat přísnější domácí limit bez ohledu na evropský fiskální rámec.

„Odmítám předložit rozpočet, o kterém předem vím, že je nezákonný,“ uvedla ve svém projevu.

Současně odmítla také variantu rozpočtu, který by sice formálně splnil stanovený limit, ale podle jejího názoru by toho dosáhl za cenu výrazného omezení investic a základních funkcí státu.

Bezpečnostní výjimka je dalším bodem sporu

Prezidentské veto se podle Schillerové týká také mechanismu, který by za výrazného zhoršení bezpečnostní situace umožnil mimořádně zvýšit některé výdaje.

Podle jejího vysvětlení tato možnost nevznikla pouze z iniciativy ministerstva financí. Odkazovala na závěry bezpečnostních a aliančních cvičení a na doporučení bezpečnostních institucí.

Argumentovala tím, že bezpečnostní krize se nemusí vyvíjet způsobem, který poskytne parlamentu dostatek času na dlouhé projednávání.

Podle Schillerové proto musí stát disponovat mechanismem, který mu umožní reagovat rychle, přičemž zároveň zdůraznila, že Poslanecká sněmovna podle jejího názoru neztrácí kontrolu nad veřejnými financemi.

Spor o pravomoci ministerstva financí

Další část debaty se týká takzvaných parlamentních kapitol, tedy například rozpočtů některých ústavních a kontrolních institucí.

Schillerová odmítla argument, že by novela umožnila ministerstvu financí jednostranně zasahovat do jejich rozpočtů. Podle jejího výkladu může být změna provedena pouze po dohodě s příslušným správcem dané kapitoly.

Zároveň tvrdila, že novela má odstranit nepraktickou situaci, kdy během letních měsíců není možné pružně reagovat na některé požadavky institucí.

Ostrá kritika prezidenta

Nejostřejší část projevu se týkala samotného prezidenta. Schillerová tvrdila, že jeho veto ve výsledku neřeší žádný z finančních problémů, které Českou republiku čekají.

Podle jejího názoru veto neušetří peníze, nezruší potřebu financovat obranu, zdravotnictví ani školství a nevyřeší financování dopravních či energetických projektů.

Zároveň prezidentovi vytkla, že podle její interpretace podporuje vyšší obranné výdaje, ale současně prosazuje přísný rozpočtový limit.

Schillerová proto vyzvala poslance, aby prezidentské veto přehlasovali a setrvali na znění zákona, které již Poslanecká sněmovna schválila.

Politický spor pokračuje

Celá debata tak není pouze technickým sporem o jednotlivé rozpočtové paragrafy. Dotýká se také širší otázky, jak rychle má Česká republika konsolidovat veřejné finance a zároveň reagovat na bezpečnostní situaci.

Schillerová prezentovala veto jako překážku pro sestavení rozpočtu, který by podle ní měl být realistický, transparentní a zároveň schopný financovat obranu a strategické investice. Prezidentův postup naopak jeho zastánci mohou vnímat jako snahu udržet přísnější pravidla rozpočtové odpovědnosti a kontrolní mechanismy.

Její vystoupení tak znovu otevřelo zásadní politickou otázku: Je možné současně výrazně navyšovat výdaje na obranu, pokračovat v investicích a zároveň rychle snižovat deficit – a pokud ano, kde přesně se mají peníze najít?

Právě na tuto otázku budou muset politici v dalších debatách hledat konkrétní odpověď.