Ministerstvo zahraničí znovu čelí kritice kvůli přístupu novinářů

Na Ministerstvu zahraničních věcí se znovu rozhořel spor o přístup médií k oficiálním tiskovým konferencím. Reportérka Deníku N Zdislava Pokorná se 31. července 2026 opět nemohla zúčastnit tiskové konference ministra zahraničí Petra Macinky.

Podle informací Deníku N tiskový odbor ministerstva novinářce akreditaci nepřidělil a úřad své rozhodnutí v komunikaci s redakcí řádně nevysvětlil. Deník N označil postup za mimořádný a upozornil, že nejde o první podobný případ.

Incident okamžitě vyvolal novou debatu o tom, zda má ministerstvo právo selektivně rozhodovat, kteří novináři se mohou účastnit veřejných tiskových konferencí člena vlády.

Macinka mluvil o „alternativních médiích“

Situaci ještě více vyostřila reakce samotného ministra.

Macinka uvedl, že ministerstvo bude pořádat také tiskové konference určené pro alternativní média a konspirační blogy. Podle jeho vyjádření by na takové akce pozvalo také zástupce Deníku N. Informaci zaznamenaly mimo jiné i veřejnoprávní iRozhlas a další česká média.

Právě tato formulace se stala jedním z hlavních předmětů kritiky.

Odpůrci ministra upozorňují, že oficiální tisková konference ministerstva není soukromou politickou akcí. Jejím účelem je informovat veřejnost prostřednictvím médií a umožnit novinářům klást otázky představitelům státu.

Komentátor Martin Schmarcz například označil postup za „PR katastrofu“ a kritizoval samotnou myšlenku selektivního omezování přístupu médií k oficiální tiskové konferenci. Jeho text je ovšem komentářem, nikoli nezávislým potvrzením všech tvrzení o motivaci ministerstva.

Není to poprvé

Nejnovější incident má důležitý kontext. Už 27. ledna 2026 ministerstvo nepustilo Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci Petra Macinky v Černínském paláci. Následně mluvčí resortu potvrdil, že omezení se týká celé redakce Deníku N.

Na místě tehdy nebyl vpuštěn ani fotograf Gabriela Kuchta. Deník N se následně ministra přímo ptal, proč jeho redakce nemůže na tiskovou konferenci přijít. Macinka tehdy jako jeden z argumentů zmínil trestní oznámení podané Motoristy na konkrétní osoby z Deníku N.

Událost vyvolala výraznou reakci dalších českých médií.

Deset šéfredaktorů významných českých redakcí následně společně vyzvalo ministerstvo zahraničí, aby umožňovalo účast všem médiím bez selektivních omezení. Pod výzvou byli mimo jiné podepsáni představitelé České televize, Českého rozhlasu, ČTK, Seznam Zpráv, Novinek, Hospodářských novin, Respektu a dalších médií.

Proti tehdejšímu postupu se ohradil také Syndikát novinářů.

Kritici upozorňují na problém rovného přístupu

Jádrem současného sporu není pouze konkrétní novinářka. Jde především o otázku, zda mohou státní instituce vybírat, které redakce budou mít přístup k informacím a které nikoliv.

Kritici argumentují tím, že pokud ministerstvo pořádá oficiální tiskovou konferenci, měla by být pravidla účasti transparentní a předvídatelná. Pokud je některému médiu vstup odmítnut, mělo by být podle nich jasně uvedeno, z jakého důvodu.

Opačný pohled připomíná, že ministerstva musí řešit kapacitu prostor, bezpečnostní pravidla a organizaci jednotlivých akcí. Samotné rozhodování o akreditacích proto není automaticky důkazem cenzury. Klíčovou otázkou zůstává, zda jsou pravidla uplatňována stejně vůči všem redakcím.

Právě zde vzniká největší část současné kritiky.

Pokorná se stala jednou z výrazných tváří sporu

Zdislava Pokorná se dlouhodobě věnuje domácí politice a ve své práci se zabývá také Motoristy a jejich politickými představiteli. V posledních měsících publikovala například texty týkající se Filipa Turka, Motoristů a dalších politických kauz.

Její předchozí střet s Petrem Macinkou přitom není jediným případem napjaté komunikace mezi ministrem a novináři.

Například na tiskové konferenci vlády 8. června 2026 se Macinka dostal do ostré výměny s novinářkou Norou Fridrichovou. Ta se ptala na kvalifikaci nových zaměstnanců ministerstva životního prostředí. Macinka její otázky odmítl mimo jiné osobní poznámkou, že by ji na ministerstvu jako správkyni sociálních sítí nezaměstnal.

Tento případ je však od současného incidentu oddělený a nelze jej automaticky považovat za důkaz, že Fridrichová byla z červencové tiskové konference rovněž vyloučena.

Spor se tak vrací na začátek

Opakování podobné situace po lednovém konfliktu je důvodem, proč je nejnovější případ sledován s ještě větší pozorností.

V lednu šlo o první výrazný spor, který vyústil v otevřenou výzvu deseti šéfredaktorů a veřejnou kritiku ze strany novinářských organizací.

V červenci se přitom situace opakuje.

Ministerstvo znovu odmítlo účast Zdislavy Pokorné a následné ministrovo vyjádření o alternativních médiích a konspiračních blozích přidalo do celé věci další politický rozměr.

Svoboda médií versus pravomoc organizovat tiskové konference

Celý případ tak otevírá širší otázku vztahu mezi vládními politiky a médii.

Politici mají právo nesouhlasit s konkrétními články, kritizovat práci novinářů nebo odmítnout individuální rozhovor. U veřejných tiskových konferencí je však situace citlivější, protože nejde pouze o soukromou komunikaci politika.

Tisková konference člena vlády představuje jeden z nástrojů, prostřednictvím kterého se veřejnost dozvídá informace o činnosti státu.

Pokud některá redakce dostane zákaz vstupu, je proto důležité znát jasná a objektivní pravidla, která k takovému rozhodnutí vedla.

A právě na tuto otázku současný spor kolem Petra Macinky a Zdislavy Pokorné znovu upozornil.

Co bude následovat?

Zda ministerstvo své rozhodnutí podrobně vysvětlí a zda se pravidla pro akreditace změní, zůstává otázkou. Jisté však je, že spor mezi Petrem Macinkou a částí české novinářské obce tímto incidentem nekončí.

Naopak se znovu otevírá debata, která přesahuje jednoho ministra nebo jednu redakci: Může vláda rozhodovat, která média smí klást otázky, nebo musí být přístup na oficiální tiskové konference pro novináře skutečně rovný?