Českou politickou scénu v květnu 2026 rozvířila ostrá kritika prezidenta Petra Pavla ze strany Jana Zahradila, bývalého europoslance ODS a tehdejšího poradce ministra zahraničí Petra Macinky. Zahradil v rozhovoru pro Novinky zpochybnil způsob, jakým prezident podle něj vystupuje vůči současné vládě, a použil velmi výrazné označení „institucionální schizofrenie“.

Podle Zahradila je problém především v rozdílných postojích prezidenta a vlády k zahraniční a bezpečnostní politice. Prezident Petr Pavel dlouhodobě zdůrazňuje význam českého členství v NATO a potřebu dostatečných výdajů na obranu. Zahradil však tvrdí, že vláda má právo přehodnocovat, jak vysoké obranné výdaje jsou pro český rozpočet dlouhodobě udržitelné.

Zahradil kritizoval zejména skutečnost, že Pavel podle jeho názoru veřejně prezentuje postoje, které se v některých otázkách liší od politiky vlády. „Ohání se tím, že reprezentuje zemi navenek. Ale přitom vládu veřejně okopává,“ uvedl Zahradil v rozhovoru pro Novinky.

Spor se týkal také summitu NATO

Jedním z hlavních témat rozhovoru byla plánovaná účast prezidenta Pavla na summitu NATO v Ankaře. Zahradil uvedl, že vláda podle něj neměla jistotu, zda by prezident na mezinárodním jednání dostatečně reprezentoval její politické postoje.

Podle Zahradila je mezi prezidentem a vládou výrazný názorový rozdíl zejména v otázce obranných výdajů. Prezident podle něj své názory prezentoval také v médiích, na veřejných setkáních a při debatách se studenty. Vláda proto podle Zahradilova názoru mohla mít obavy z toho, jak by její stanoviska byla na summitu prezentována.

Zahradil zpochybňuje další růst výdajů na obranu

V rozhovoru se Zahradil vyjádřil také k závazkům členských zemí NATO zvyšovat výdaje na obranu. Podle něj by se otázka dalšího navyšování měla znovu projednat na summitu.

Argumentoval mimo jiné tím, že státní rozpočet musí pokrývat také důchody, zdravotnictví a školství. Upozornil rovněž na možné ekonomické dopady výrazného růstu obranných výdajů v Německu a dalších evropských zemích.

Zahradil zároveň uvedl, že bezpečnostní situaci nelze při rozhodování o rozpočtu ignorovat, ale podle něj je nutné hledat rovnováhu mezi obrannými potřebami a dalšími prioritami státu.

Odlišný pohled na zahraniční politiku

Zahradil současně pochválil zahraniční politiku vlády ANO, SPD a Motoristů. Za její hlavní charakteristiku označil pragmatičtější přístup a menší důraz na takzvanou „hodnotovou“ či „havlovskou“ zahraniční politiku.

Podle něj byly důležité zejména zahraniční cesty českých představitelů do zemí významných z hlediska energetické bezpečnosti. Zmínil například návštěvy ministra zahraničí v Maroku, Izraeli a Saúdské Arábii a cesty premiéra do Ázerbájdžánu, Uzbekistánu a Kazachstánu.

Ostrá slova znovu otevřela spor o roli prezidenta

Zahradilova kritika tak zapadá do širší debaty o tom, jak daleko může prezident při zahraničních a bezpečnostních otázkách prezentovat vlastní politické postoje a do jaké míry by měl vystupovat v souladu s vládou.

Jeho označení prezidentova jednání za „institucionální schizofrenii“ vyvolalo pozornost právě proto, že se netýkalo pouze konkrétního politického rozhodnutí, ale širšího sporu o rozdělení rolí mezi prezidentem a vládou.

Je však důležité zdůraznit, že jde o Zahradilovo politické hodnocení, nikoli o lékařskou diagnózu prezidenta. Zahradil svůj výrok použil jako politickou metaforu pro to, co vnímá jako rozpor mezi prezidentovou rolí reprezentanta státu a jeho veřejnými postoji vůči vládě.

Celý spor tak ukazuje na pokračující napětí mezi Hradem a vládou v otázkách zahraniční politiky, obrany a způsobu reprezentace České republiky v zahraničí.