Debata o budoucnosti veřejnoprávních médií se ve Sněmovně změnila v pořádně vyhrocenou politickou přestřelku. Poslanec Jindřich Rajchl se rozhodl obhajovat změnu financování České televize a Českého rozhlasu s odkazem na zahraniční zkušenosti. Jako příklad uvedl především Nizozemsko, kde jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu. Jeho vystoupení však okamžitě vyvolalo ostrou reakci opozičních poslanců.
Spor se postupně rozšířil od samotného financování médií až k otázkám jejich nezávislosti, politického vlivu, demonstrací a chování lidí před Poslaneckou sněmovnou.
Rajchl vytáhl příklad Nizozemska: Proč bychom se měli dívat jinam?
Jindřich Rajchl během svého vystoupení připomněl, že právě přiletěl z Amsterdamu, a zdůraznil, že nizozemský model financování veřejnoprávních médií podle něj dokazuje, že není nutné spoléhat na koncesionářské poplatky.
Podle Rajchla jsou veřejnoprávní média v Nizozemsku od roku 2000 financována ze státního rozpočtu. Tento systém označil za důkaz, že financování prostřednictvím státního rozpočtu nemusí automaticky znamenat ohrožení demokracie nebo svobody médií.
„My si nebereme příklad z Orbána. My si bereme příklad právě z Holandska nebo z Francie,“ prohlásil Rajchl v parlamentní debatě.
Zároveň kritizoval podle něj přehnané reakce opozice, která varuje před možným politickým ovládnutím veřejnoprávních médií. Připomněl také období pandemie covidu-19 a demonstrace, které tehdy organizoval proti vládním opatřením.
Podle jeho slov tehdy část politické reprezentace nerespektovala názory lidí, kteří s opatřeními nesouhlasili. Rajchl proto vyzval své politické odpůrce, aby se nejprve zamysleli nad vlastním jednáním, než začnou kritizovat ostatní.
Opozice okamžitě kontrovala: Rajchl prý zamlčuje podstatné informace
Rajchlovo srovnání s Nizozemskem však narazilo na výrazný odpor opozičních poslanců.
Ti upozorňovali, že samotná skutečnost, že jsou média financována ze státního rozpočtu, ještě nevypovídá o tom, jak je celý systém nastaven.
Podle jejich argumentace má nizozemský model důležité zákonné pojistky, které zajišťují předvídatelnost financování a chrání veřejnoprávní média před svévolnými politickými zásahy.
Opoziční poslanci připomínali zejména víceleté plánování rozpočtů, minimální finanční částky a mechanismy valorizace.
Rajchlovi proto vytýkali, že uvádí pouze část nizozemského systému, která se hodí do argumentace vládní koalice, zatímco ostatní důležité souvislosti vynechává.
Jeden z poslanců dokonce Rajchla vyzval, aby nizozemský model představil kompletně, včetně všech ochranných mechanismů.
Podle opozice totiž český návrh nepředstavuje skutečné převzetí nizozemského systému, ale pouze převedení financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet bez dostatečných dlouhodobých záruk.
Strach ze státní propagandy. Opozice připomněla Polsko a Maďarsko
Další část debaty se soustředila na obavy z politického ovlivňování veřejnoprávních médií.
Opoziční poslanci varovali, že pokud se financování médií dostane pod přímější kontrolu státního rozpočtu, může se zvýšit jejich závislost na aktuální politické reprezentaci.
V této souvislosti zazněla také připomínka Polska a Maďarska, kde se otázka nezávislosti veřejnoprávních médií stala významným politickým tématem.
Podle jednoho z opozičních řečníků lidé státní propagandu odmítají a podobné kroky mohou poškodit důvěru veřejnosti v média.
Opozice zároveň připomněla, že současná politická reprezentace uspěla ve volbách i v době, kdy veřejnoprávní televize fungovala v předchozím modelu financování.
Z toho vyvozovala, že není důvod oslabovat její nezávislost kvůli politickým sporům.
Rajchl přišel s protiargumentem: Nizozemsko řeší také výrazné škrty
Rajchl se následně k debatě znovu vrátil a předložil další argument, kterým chtěl podpořit své tvrzení.
Upozornil na plánované rozpočtové škrty v nizozemských veřejnoprávních médiích, které podle jeho vystoupení mohou dosahovat až 150 milionů eur.
Zmínil také restrukturalizaci vysílacích organizací pod hlavičkou NPO a tlak na zvýšení efektivity.
Podle Rajchla tyto skutečnosti ukazují, že ani v Nizozemsku není financování veřejnoprávních médií nedotknutelné a že změny rozpočtů nemusí automaticky znamenat ohrožení demokratického systému.
„Víte, co se v tom Holandsku stalo? Vůbec nic. Vůbec nic,“ prohlásil.
Zároveň argumentoval, že státní rozpočet může veřejnoprávním médiím poskytnout větší jistotu než koncesionářské poplatky, protože jejich výše může být podle něj politicky změněna.
Jako příklad uvedl hypotetickou situaci, kdy by parlament rozhodl o výrazném snížení poplatků. Podle Rajchla by takový krok mohl mít pro rozpočet České televize mnohem závažnější následky.
Jeho další návrh se týkal dobrovolných koncesionářských poplatků. Rajchl zpochybnil spravedlnost současného systému povinných plateb a přirovnal jej k situaci, kdy by každý majitel automobilu musel platit dálniční známku bez ohledu na to, zda dálnice skutečně využívá.
Do debaty vstoupily také demonstrace a covidová opatření
Napětí mezi poslanci se postupně přeneslo i k tématu demonstrací.
Jeden z řečníků Rajchlovi připomněl, že tvrdá proticovidová opatření prosazovala také politická strana, která je nyní jeho koaličním partnerem.
Rajchl v reakci vysvětloval, že jeho demonstrace nebyly namířeny pouze proti jednomu konkrétnímu opatření. Podle jeho slov protestoval také proti prodlužování pandemického zákona a proti tomu, že představitelé tehdejší vlády odmítali jednat s demonstranty.
Připomněl, že na Malostranském náměstí tehdy působila delegace, která se pokoušela navázat dialog s politiky, ale podle jeho tvrzení se s ní nikdo nechtěl bavit.
Současně odmítl spojování svých demonstrací se šibenicemi, které se objevovaly na některých protestních akcích. Tvrdil, že tyto symboly na jeho demonstracích nebyly.
Debata se následně přesunula k aktuálnímu dění před Poslaneckou sněmovnou.
Poslanci mluvili o lidech, kteří se shromáždili venku, aby vyjádřili nesouhlas s projednávanými změnami. Zástupci opozice zdůrazňovali, že občané mají právo protestovat a vyjadřovat své názory, ale současně odmítali jakékoli urážky a násilí.
Jeden z poslanců výslovně uvedl, že opozice nikoho nevyzývá k napadání politiků ani k vulgárnímu chování.
Ostrá slova o lidech před Sněmovnou. Rajchl mluvil o agresivitě a výhrůžkách
Nejvyhrocenější část Rajchlova vystoupení přišla ve chvíli, kdy se znovu vyjádřil k demonstrantům shromážděným před budovou parlamentu.
Opoziční poslanci tvrdili, že lidé přišli vyjádřit svůj občanský postoj sami a nepotřebovali být organizováni ani sváženi autobusy.
Rajchl však jejich situaci popsal výrazně kritičtěji.
Podle jeho slov se během průchodu davem setkal s agresivním a násilnickým chováním. Tvrdil, že někteří lidé vykřikovali vulgární a výhrůžné výroky, a to také vůči poslankyním.
Odmítl proto výtky, že by se demonstrantům vysmíval. Zdůraznil, že jeho kritika směřovala k chování některých přítomných lidí, nikoli k samotnému právu občanů protestovat.
„Já se nesměju tomu davu, já se směju vám,“ zaznělo v jeho ostré reakci na opoziční poslankyni.
Rajchl zároveň prohlásil, že část přítomných lidí podle něj působila opile a agresivně. Takové chování důrazně odsoudil.
Opozice naopak trvala na tom, že demonstranti mají právo být před parlamentem a vyjadřovat svůj nesouhlas. Současně zdůrazňovala, že případné nepřijatelné chování jednotlivců nelze automaticky přičítat všem účastníkům protestu.
Spor o média, který zdaleka nekončí
Celá parlamentní výměna ukázala, jak zásadně rozdílné představy mají vládní koalice a opozice o budoucnosti financování veřejnoprávních médií.
Zatímco Rajchl argumentuje zahraničními příklady, možností změny systému a větší flexibilitou státního rozpočtu, opozice upozorňuje především na riziko politického tlaku a nedostatečné zákonné ochrany.
Klíčovou otázkou přitom zůstává, zda případná změna financování bude doprovázena dostatečně silnými pojistkami, které zajistí dlouhodobou stabilitu a nezávislost České televize a Českého rozhlasu.
Právě na tom se obě politické strany zatím zásadně neshodnou.
Jedno je ale z parlamentní debaty zřejmé: spor o veřejnoprávní média už dávno není jen technickou otázkou financování. Stal se jedním z nejvýraznějších politických střetů, ve kterém se rozhoduje také o představách jednotlivých stran o roli státu, médií a svobodné veřejné diskuse.
