November 16, 2026

RAJCHL PROLOMIL MLČENÍ! TVRDÁ SLOVA O NEZISKOVKÁCH, ČESKÉ TELEVIZI A KONCESIONÁŘSKÝCH POPLATCÍCH VYVOLÁVAJÍ BOUŘI

Napětí kolem plánovaného zrušení koncesionářských poplatků v České republice dál roste. Do vyhrocené debaty se znovu zapojil poslanec Jindřich Rajchl, který ve svém vystoupení ostře kritizoval současný systém financování veřejnoprávních médií, postup některých neziskových organizací i protesty studentů. Jeho slova se dotkla také budoucnosti České televize, státního financování vysokých škol a role občanských iniciativ v demokratické společnosti.

Rajchl dal jasně najevo, že podle něj vláda nesmí ustupovat tlaku odpůrců plánovaných změn. Zdůraznil, že zrušení koncesionářských poplatků bylo součástí předvolebních slibů a voliči podle něj dali současné politické reprezentaci mandát k jejich prosazení.

Koncesionářské poplatky: Rajchl odmítá ustoupit

Jedním z hlavních témat jeho vystoupení byla budoucnost financování České televize a Českého rozhlasu. Rajchl tvrdí, že současný systém koncesionářských poplatků je zastaralý a že financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu může představovat alternativu, kterou již využívají některé evropské země.

Jako příklad uvedl Izrael, kde v roce 2015 došlo ke zrušení televizních poplatků a následně k reorganizaci veřejnoprávního vysílání. Zmínil také tamní diskusi o budoucnosti veřejnoprávních médií a přísnější pravidla týkající se zahraničního financování organizací.

Podle Rajchla se o změně modelu financování diskutuje rovněž v dalších evropských státech. Argumentoval tím, že Česká republika by neměla být vázána na systém, který podle něj přestává odpovídat současné době.

Zároveň zdůraznil, že vláda by měla dodržovat své předvolební závazky a neměla by měnit směr pouze kvůli protestům nebo kritice politických odpůrců.

Tvrdá kritika České televize a návrh na snížení rozpočtu

Výraznou část vystoupení věnoval Rajchl také hospodaření České televize. Zpochybnil způsob, jakým instituce nakládá s veřejnými prostředky, a požadoval větší kontrolu nad jejími výdaji.

Podle jeho slov by měla Česká televize fungovat úsporněji a efektivněji. V souvislosti s připravovanými změnami zmínil návrh snížit její rozpočet na základní úroveň přibližně 1,5 miliardy korun, která by podle něj měla pokrývat nezbytné zpravodajství, publicistiku a základní veřejnou službu.

Ostatní obsah by podle jeho představy mohl být financován dobrovolnými příspěvky.

Rajchl zároveň kritizoval náklady na externí zakázky a počet pracovníků, kteří se podle něj účastní natáčení jednotlivých reportáží. Tvrdil, že některé soukromé televizní stanice dokážou podobnou práci zajistit s menším počtem lidí.

Jeho cílem je podle vlastních slov především dosáhnout větší transparentnosti a zjistit, zda jsou miliardy korun vynakládány skutečně účelně.

Je však třeba dodat, že jeho kritická tvrzení o hospodaření a fungování České televize představují jeho vlastní politické hodnocení, nikoli nezávisle prokázané závěry.

Rajchl se pustil také do studentů a vedení DAMU

Další velmi ostrá část vystoupení se týkala studentských demonstrací a situace na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU).

Rajchl zpochybnil argumenty studentů, kteří protestují proti plánovaným změnám ve financování veřejnoprávních médií. Poukázal přitom na skutečnost, že vysoké školy jsou financovány z veřejných prostředků, a položil otázku, zda jejich studenti pociťují kvůli tomu politický tlak.

Zvláštní pozornost věnoval informaci, že DAMU neumožnila vstup ministrům Borisi Šťastnému a Otovi Klempířovi. Takový postup považuje za nepřijatelný.

Ve svém projevu dokonce oznámil, že bude navrhovat zastavení státního financování DAMU, pokud bude škola podobným způsobem omezovat přístup představitelů vlády.

Jeho vyjádření však vyvolává důležitou otázku: Kde končí právo školy na vlastní pravidla a kde začíná odpovědnost veřejné instituce vůči státu, který ji financuje?

Současně je nutné rozlišovat mezi politickou kritikou a právem akademických institucí na autonomii. Samotné odmítnutí vstupu konkrétním osobám automaticky neznamená, že škola porušila zákon.

Neziskové organizace a zákon FARA

Rajchl se ve svém vystoupení vrátil také k otázce politických neziskových organizací a jejich financování.

Jako příklad uvedl izraelskou legislativu a americký zákon FARA, který se týká osob a organizací působících ve Spojených státech ve prospěch zahraničních zadavatelů.

Podle Rajchla by pravidla pro organizace napojené na zahraniční financování měla být přísnější. Kritizoval také některé občanské iniciativy, které podle něj vytvářejí tlak na vládu a snaží se ovlivňovat politická rozhodnutí.

Jeho argumentace se opírá o přesvědčení, že organizace využívající veřejný prostor k politickému působení by měly transparentně informovat o svých finančních zdrojích.

Zároveň ale platí, že zahraniční financování samo o sobě není důkazem nelegální činnosti. Svoboda sdružování a občanská angažovanost patří mezi základní demokratická práva.

Spor o demonstrace a předvolební sliby

Rajchl dále porovnal současné protesty s demonstracemi, které se konaly během vlády Petra Fialy.

Podle něj je zásadní rozdíl v tom, že současná vláda měla zrušení koncesionářských poplatků zahrnuté ve svém předvolebním programu. Proto považuje prosazování této změny za naplnění volebního mandátu.

Naopak bývalé vládě vyčítal, že podle jeho názoru prosazovala některá zásadní opatření, která voliči před volbami neměli dostatečně jasně představená.

Zmínil například nákup stíhaček F-35, muniční iniciativu, změny v daňovém systému a úpravy důchodové politiky.

Současně kritizoval představitele občanských iniciativ a Mikuláše Mináře. V souvislosti s financováním plánovaného politického projektu vznesl závažná obvinění týkající se milionů korun, které měly být vybrány na založení strany.

Tato obvinění však v samotném projevu nebyla doložena nezávislými důkazy a nelze je prezentovat jako prokázanou trestnou činnost.

Budoucnost veřejnoprávních médií zůstává otevřená

V závěru vystoupení Rajchl zdůraznil, že podle něj demokracie nemůže být závislá pouze na existenci jedné televizní instituce.

Za její základ označil svobodu projevu, možnost zakládat vlastní média a právo občanů prezentovat různé názory.

Kritizoval také podle něj jednostranné zpravodajství České televize a její údajnou politickou orientaci. V této souvislosti zmínil i své výhrady vůči některým konkrétním pracovníkům televize a oznámil, že podal stížnost Radě České televize.

Zásadním bodem jeho argumentace je požadavek, aby veřejnost měla větší přehled o tom, jak se nakládá s penězi určenými na veřejnoprávní vysílání.

Celá debata tak zdaleka není pouze otázkou televizních poplatků. Dotýká se také nezávislosti médií, kontroly veřejných financí, akademické svobody a hranic politického vlivu.

Jedno je jisté: Spor o budoucnost České televize a její financování se stává jedním z výrazných politických témat. Zatímco zastánci změn hovoří o úsporách a naplnění předvolebních slibů, jejich odpůrci upozorňují na možné ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií.

O výsledku nakonec rozhodnou konkrétní legislativní návrhy, parlamentní debata a jejich dopady na fungování médií v České republice.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *