Případ útoku zápalnou lahví na rodinný dům na Chebsku znovu vyvolává debatu o přiměřenosti trestů a důvěře veřejnosti v českou justici. Poslanec Jindřich Rajchl rozhodnutí soudu ostře kritizuje a tvrdí, že v některých případech může veřejnost získat dojem, že zákon není uplatňován vůči všem stejně.

Podle dřívějších informací Novinek zaútočil Oleksandr Maidaniuk na rodinný dům v Mostově na Chebsku zápalnou lahví. V době incidentu se uvnitř nacházeli rodiče s dvouletou dcerou. Láhev se podle popisu odrazila od fasády a dopadla na dřevěnou verandu, kde následně vzniklo několik ohnisek požáru. Majitel domu stačil požár včas uhasit.

Znalecké posudky podle médií uváděly, že použitá hořlavá směs byla schopna způsobit požár celého domu. Pokud by se láhev rozbila přímo o fasádu, mohl se oheň podle odborníků rychle rozšířit přes hořlavé zateplení. Následky mohly být proto výrazně vážnější, zejména vzhledem k tomu, že v domě spalo malé dítě.

Soud uložil dva roky vězení

Chebský okresní soud v dubnu 2026 Maidaniuka potrestal dvěma lety vězení. Řízení probíhalo bez jeho přítomnosti, protože se obžalovaný k soudu nedostavil a následně se stal nekontaktním. Soud proto na něj vydal evropský zatýkací rozkaz.

Podle informací zveřejněných během řízení muž tvrdil, že chtěl majitele domu pouze vystrašit. Jako důvod měl uvádět spor o peníze, které měl podle jeho tvrzení majitel domu dlužit jeho otci. V době útoku měl být podle výpovědi pod vlivem alkoholu.

V průběhu případu se rovněž ukázalo, že Maidaniuk neměl v České republice povolený pobyt. Podle soudu byl od roku 2024 evidován na Slovensku jako žadatel o dočasnou ochranu. Zároveň měl již dříve dostat podmíněný trest v jiném případu, který se týkal incidentu s nožem.

Rajchl hovoří o „dvojím metru“

Právě výše uloženého trestu a okolnosti celého případu se staly předmětem politické kritiky. Jindřich Rajchl označuje případ za další situaci, která podle něj může vyvolávat otázky ohledně rovnosti před zákonem.

Rajchl zároveň zdůrazňuje, že svou kritiku nechce automaticky vztahovat na celé české soudnictví. Podle jeho pohledu většina běžných trestních řízení probíhá standardně a profesionálně. Problém podle něj nastává u jednotlivých případů, kdy veřejnost může nabýt dojmu, že stejné právní principy nejsou uplatňovány stejně na všechny obžalované.

Za zásadní považuje zejména okolnost, že útok mohl skončit mnohem tragičtěji. V domě se totiž v době incidentu nacházela rodina včetně dvouleté dívky. Požár se naštěstí podařilo včas zastavit a podle dostupných informací nebyl nikdo zraněn.

Kritika rozsudku není totéž jako právní závěr

Rajchlova tvrzení je však potřeba vnímat jako politické hodnocení konkrétního případu, nikoli jako nezávislé právní posouzení rozsudku.

Samotná otázka, zda je uložený trest přiměřený, musí vycházet z konkrétní právní kvalifikace skutku, důkazů, okolností útoku a všech polehčujících či přitěžujících okolností. Pouhé srovnání výše trestu s jinými případy proto automaticky neprokazuje existenci takzvaného „dvojího metru“.

Politik nicméně požaduje, aby byl případ v případě pochybností důkladně přezkoumán a aby byla případná pochybení transparentně objasněna.

Případ dál vyvolává otázky

Kauza tak přesahuje samotný trestní případ. Veřejná debata se soustředí na několik otázek: jak přísně mají soudy posuzovat útoky, při nichž mohl vzniknout požár obydlí, jakou váhu mají mít možné následky činu a zda občané vnímají rozhodování soudů jako skutečně rovné.

Jisté je, že následky mohly být podle znaleckých závěrů mnohem závažnější. Rodina však útok přežila bez zranění a požár se nerozšířil na celý dům.

Případ proto zůstává předmětem nejen právní, ale také politické a společenské debaty. Zatímco Rajchl v něm vidí důvod k otázkám o rovnosti před zákonem, definitivní posouzení zákonnosti a přiměřenosti rozsudku náleží příslušným justičním orgánům.