Prezident Petr Pavel využil tradiční setkání českých velvyslanců k výraznému vymezení svého pohledu na směřování české zahraniční politiky. Ve svém projevu na Pražském hradě zdůraznil potřebu jednotného vystupování České republiky, význam spojenců i nutnost jasně definovat, kam země v měnícím se geopolitickém prostředí patří.

Jeho slova přitom zazněla krátce poté, co před stejnými diplomaty vystoupili premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka. Ti představili některé odlišné priority a Macinka hovořil o návratu od „aktivismu“ k diplomacii a většímu důrazu na vyjednávání a praktické výsledky.

Výroční porada českých velvyslanců spojila představitele české diplomacie v Praze. Zatímco v pondělí se diplomaté setkali v Černínském paláci s premiérem Andrejem Babišem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou, následující den se přesunuli na Pražský hrad.

Babiš ve svém vystoupení zdůraznil například význam rychlejšího rozšiřování Evropské unie směrem na západní Balkán. Macinka zase představil svou představu o změně české zahraniční politiky.

Podle ministra by se měla diplomacie posunout „od aktivismu zpět k diplomacii, od moralizování k vyjednávání, od politiky gest k politice výsledků, od automatického přejímání postojů k vlastnímu úsudku“.

Pavel se následně zaměřil na širší otázku postavení Česka v současném světě.

Podle prezidenta se mění mocenské poměry, vznikají nová partnerství a státy musí stále pečlivěji zvažovat, na koho se mohou spolehnout.

„V takové době nestačí jen reagovat nebo přihlížet. Musíme vědět, kam chceme patřit,“ uvedl Pavel.

Zároveň zdůraznil, že českým životním zájmem je účast v mezinárodních uskupeních, kde se přijímají rozhodnutí ovlivňující budoucnost země.

A prezident svůj postoj vyjádřil velmi důrazně: „Rezignovat a pokrčit rameny? To nechci akceptovat.“

Jeden stát, jeden český tým

Nejvýraznější politický vzkaz však přišel v části projevu věnované jednotnému vystupování České republiky.

Pavel upozornil, že zahraniční partneři nemohou dostávat protichůdné signály od různých představitelů českého státu.

„Navenek musíme působit jednotně. Nemůžeme si dovolit působit jako země, která vysílá rozporné signály nebo vede nekonečné vnitropolitické spory,“ prohlásil.

Následně přidal ještě výraznější formulaci:

„Navenek existuje jen jedna Česká republika. Neexistuje tým vlády a tým prezidenta. Existuje pouze český tým.“

Jeho slova přicházejí v době, kdy se mezi Pražským hradem a některými představiteli vlády objevují rozdílné pohledy na zahraniční politiku.

Pavel zároveň odmítl možnost, že by se tento stav stal dlouhodobou realitou.

„Dvě zahraniční politiky“? Prezident je odmítá

Prezident svou pozici následně ještě zpřesnil.

„Rezignovat, pokrčit rameny a říct si ‚tak holt Česko bude mít dvě zahraniční politiky‘ není cesta, kterou jsem připravený akceptovat,“ uvedl.

Podle Pavla musí být Česká republika pro své spojence čitelná, předvídatelná a schopná plnit závazky, které na sebe přijala.

Důležitou roli v jeho projevu proto hrálo také členství v NATO a vztahy se spojenci.

„Navenek ale musí být Česká republika čitelná, předvídatelná a schopná dostát tomu, co slíbí,“ zdůraznil prezident.

Právě důvěryhodnost podle něj představuje jednu z klíčových podmínek toho, aby měla země mezi svými partnery silné postavení.

Hodnoty, nebo pragmatismus? Podle Pavla není nutné volit

Dalším tématem byla otázka, zda má být česká zahraniční politika více založena na hodnotách, nebo na pragmatických zájmech.

Macinka dlouhodobě zdůrazňuje potřebu praktických výsledků, vyjednávání a ekonomických zájmů. Pavel však odmítl představu, že jde o dvě navzájem neslučitelné cesty.

„V české debatě se tento přístup někdy zbytečně rozděluje na dva póly – hodnoty nebo pragmatismus. O žádné protipóly přitom nejde,“ uvedl prezident.

Podle něj totiž pragmatická politika automaticky neznamená opuštění hodnot.

„Pragmatismus neznamená hodnotové vakuum,“ řekl Pavel.

Každé zahraničněpolitické rozhodnutí podle něj zároveň ukazuje, co chce Česká republika chránit a jakým směrem se chce vydat.

Spojenci jsou podle prezidenta klíčoví

Pavel zároveň neodmítl větší důraz na ekonomickou diplomacii.

Naopak zdůraznil, že bezpečnost, prosperita a mezinárodní důvěryhodnost spolu úzce souvisejí. České firmy potřebují nové trhy a příležitosti, zároveň však Česká republika musí zůstat spolehlivým partnerem.

„Všechna funkční a pragmatická spojenectví jsou postavena na důvěře a společných hodnotách. A my spojenectví nezbytně nutně potřebujeme,“ řekl.

Velvyslancům zároveň připomněl, že jejich práce nespočívá pouze v reprezentaci země. Mají také přinášet zkušenosti ze zahraničí a upozorňovat na řešení, která by mohla být využitelná v českém prostředí.

Jako příklady zmínil mimo jiné Finsko a pobaltské státy.

V jedné otázce se Hrad s vládou shoduje

Navzdory rozdílům Pavel poukázal také na oblast, kde se jeho pohled s vládou shoduje.

Jde především o podporu zemí západního Balkánu a jejich přibližování k Evropské unii.

„Země západního Balkánu nadále mohou počítat s českou podporou – jsem rád, že jsme v tomto s vládou plně zajedno,“ uvedl prezident.

Premiér Babiš přitom o den dříve hovořil o možnosti rychlejšího rozšiřování Evropské unie a zmínil očekávání, že Černá Hora by mohla vstoupit do EU v roce 2028 a Albánie o rok později.

Právě západní Balkán tak představuje jednu z oblastí, kde se prezident a vláda dokážou shodnout i přes jiné zahraničněpolitické rozdíly.

Pavel připomněl i svůj vztah k velvyslancům

Pozornost vzbudil také závěr prezidentova vystoupení.

Pavel připomněl, že právě on podepisuje pověřovací listiny českých velvyslanců. Tento akt podle něj není pouhou formalitou.

„Je v tom určitý vztah důvěry a chci, abyste věděli, že se na mě můžete kdykoli obrátit,“ řekl diplomatům.

Jeho slova zazněla v době sporů mezi Pražským hradem a Černínským palácem. Diskuse se v minulosti týkaly například českého velvyslanectví v Ankaře nebo prezidentovy účasti na summitu NATO.

Ministr zahraničí Petr Macinka se úterního setkání na Pražském hradě nezúčastnil, přestože byl pozván.

Pavel na závěr diplomatům poděkoval a zdůraznil, že Česká republika podle něj disponuje ve světě lepší pověstí, než si sami Češi často připouštějí.

Jeho vystoupení tak lze číst nejen jako obecný pohled na současnou diplomacii, ale také jako jasné vymezení vůči představě, že by Česká republika mohla dlouhodobě vystupovat navenek s několika navzájem odlišnými zahraničněpolitickými směry.