Český prezident Petr Pavel se v souvislosti s budoucím uspořádáním Ukrajiny opakovaně vyjádřil k možnosti, že by se Česká republika mohla podílet na případné mezinárodní misi přímo na ukrajinském území. Nejde však podle jeho veřejných vyjádření o plán vyslat české vojáky do současných bojů proti Rusku.

Debata se týká především období, které by následovalo po uzavření příměří nebo mírové dohody. Pavel už dříve uvedl, že případná přítomnost zahraničních jednotek na Ukrajině by mohla být součástí poválečného bezpečnostního uspořádání.

Zatím pouze předběžné plánování

Pavel v lednovém rozhovoru vysvětloval, že otázka případného zapojení českých vojáků je v této fázi pouze hypotetická. Česká armáda byla podle jeho slov oslovena, aby předložila možnosti, zda a v jakém rozsahu by byla schopna případnou mezinárodní misi podpořit.

Prezident zdůraznil, že takové plánování samo o sobě Českou republiku k žádnému nasazení nezavazuje. Šlo podle něj o velmi předběžnou fázi plánování možného poválečného uspořádání.

Pavel zároveň uvedl, že pokud by po skončení války vznikly na Ukrajině stabilizační nebo výcvikové síly, české zapojení by nemuselo znamenat nasazení bojových jednotek. Jako jednu z možností zmínil například výcvikové kapacity.

Nejde o vyslání vojáků do současné války

Téma českých vojáků na Ukrajině se v českém veřejném prostoru stalo předmětem výrazných politických debat. Zároveň se na sociálních sítích objevovala tvrzení, že prezident Pavel chce poslat české vojáky přímo bojovat proti ruské armádě.

Takové tvrzení však neodpovídá jeho doloženým veřejným vyjádřením. Podle fact-checkingu Demagog.cz Pavel hovořil o případné stabilizační misi až po uzavření příměří nebo mírové dohody, nikoli o zapojení českých vojáků do současných bojů.

Rozdíl je zásadní. Případná poválečná mise by mohla mít například podobu dohledu nad dodržováním dohody, výcviku ukrajinských ozbrojených sil nebo dalších úkolů souvisejících s bezpečností a stabilizací země.

Pavel označil přítomnost zahraničních vojáků za hypotetickou

Také v lednu 2026 prezident zdůrazňoval, že případná přítomnost zahraničních jednotek na Ukrajině po uzavření mírové dohody je zatím pouze hypotetická.

V rozhovoru pro televizi Nova uvedl, že armáda v té době pouze připravovala možnosti, jakými kapacitami by Česká republika případně mohla přispět. Zároveň zmínil, že by mohlo jít spíše o výcvikové než bojové jednotky.

To znamená, že samotné předběžné plánování nelze chápat jako rozhodnutí vlády nebo parlamentu o vyslání českých vojáků na Ukrajinu.

O případném nasazení by se rozhodovalo později

Možnost zahraniční vojenské mise by navíc nebyla pouze otázkou prezidentova rozhodnutí. O vysílání českých vojáků do zahraničních operací existuje ústavní a zákonný rámec, který počítá s rolí Parlamentu České republiky.

V současné fázi proto není možné říci, že by bylo o případném nasazení českých vojáků na Ukrajině rozhodnuto.

Pavel naopak dlouhodobě argumentuje tím, že Česká republika by měla být aktivní součástí evropské a alianční bezpečnosti. Ve svém projevu v Senátu v únoru 2026 zdůraznil význam spolupráce v rámci NATO a Evropské unie a spojoval bezpečnost České republiky s bezpečností jejích spojenců.

Česká podpora Ukrajiny pokračuje i v jiné podobě

Debata o případném budoucím vojenském zapojení probíhá v době, kdy Česká republika nadále podporuje Ukrajinu v dalších oblastech.

Významnou součástí české podpory je například muniční iniciativa. Prezident Pavel v únoru uvedl, že se podařilo přesvědčit vládu Andreje Babiše, aby iniciativa pokračovala, přestože Česká republika na její financování podle tehdejšího nastavení neměla poskytovat vlastní státní prostředky.

Podle agentury Reuters bylo prostřednictvím české muniční iniciativy do Ukrajiny do února 2026 dodáno přibližně 4,4 milionu kusů velkorážní munice, přičemž financování zajišťovali zahraniční dárci.

Co by tedy případná mise znamenala?

Pokud by někdy došlo k uzavření mírové dohody a mezinárodní společenství následně vytvořilo stabilizační nebo výcvikovou misi, Česká republika by mohla být jednou ze zemí, které by zvažovaly účast.

Konkrétní podoba takové mise by však závisela na podmínkách případné mírové dohody, rozhodnutí spojenců, bezpečnostní situaci na Ukrajině a následných rozhodnutích českých ústavních institucí.

V tuto chvíli proto není možné hovořit o rozhodnutí, že by čeští vojáci byli vysláni bojovat na Ukrajinu. Dostupná vyjádření prezidenta Pavla se týkají především možného poválečného uspořádání a případných stabilizačních či výcvikových úkolů.

Téma ale zůstává politicky citlivé, protože případná přítomnost českých vojáků přímo na Ukrajině by představovala významné bezpečnostní i politické rozhodnutí. O jeho konkrétní podobě by se rozhodovalo až podle budoucího vývoje války a případné mírové dohody.