Po několika měsících se znovu otevřela jedna z nejdiskutovanějších politických kauz poslední doby. Předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka zveřejnil textovou zprávu, kterou mu po listopadové schůzce na Pražském hradě zaslal prezident Petr Pavel. Podle Macinky jde o důkaz, že prezident později veřejně popsal jejich jednání jinak, než jak skutečně proběhlo.

Samotná SMS se okamžitě stala předmětem rozsáhlých debat. Zatímco Macinka tvrdí, že prezident nikdy písemně neodmítl Filipa Turka jako kandidáta na ministra životního prostředí, Hrad upozorňuje, že rozhodující část komunikace proběhla ústně během osobního setkání.

SMS byla zveřejněna po osmi měsících

Ke schůzce mezi Petrem Pavlem a Petrem Macinkou došlo 20. listopadu 2025 na Pražském hradě. Podle tehdejších informací se jednalo především o personálním obsazení možné budoucí vlády a o návrzích Motoristů sobě na jednotlivé ministerské posty.

Po jednání se obě strany shodly, že jeho obsah nebudou detailně komentovat. Prezident měl následně vyčkat na kompletní seznam kandidátů, který měl předložit tehdejší kandidát na sestavení vlády Andrej Babiš.

Teprve nyní se Macinka rozhodl zveřejnit prezidentovu následnou SMS. Tvrdí, že právě tato zpráva ukazuje, že prezident tehdy nevyjádřil jednoznačný nesouhlas s případným jmenováním Filipa Turka do vlády.

Ve zprávě jméno Turka vůbec nepadá

Největší pozornost vzbudila skutečnost, že zveřejněná SMS skutečně neobsahuje jméno Filipa Turka ani zmínku o ministerstvu životního prostředí.

Prezident ve zprávě připomíná předchozí rozhovor a zdůrazňuje, že navrhovaná varianta má být stále považována pouze za pracovní řešení.

Klíčová věta zní:

„Berme ji stále jako pracovní, ne deal done.“

Touto formulací prezident podle běžného výkladu upozorňuje, že žádná konečná dohoda zatím neexistovala a vše mělo být ještě předmětem dalšího jednání.

Právě na absenci jakéhokoli výslovného odmítnutí staví Macinka svou argumentaci. Podle něj prezident dnes zpětně přisuzuje SMS význam, který její text neobsahuje.

Hrad: Rozhodující byla osobní schůzka

Prezident Petr Pavel však trvá na tom, že své výhrady sdělil přímo během osobního jednání.

Podle jeho vysvětlení měla následná SMS pouze potvrdit, že navržené řešení nepředstavuje uzavřenou dohodu. Prezident zároveň připustil, že mohl své stanovisko formulovat ještě jednoznačněji.

Podle Hradu tedy samotná zpráva nikdy neměla sloužit jako úplný přepis celé diskuse, ale pouze jako doplnění již proběhlého rozhovoru.

Ve hře byla výměna ministerských postů

Z kontextu celé kauzy vyplývá, že se během jednání řešila možnost změnit rozdělení ministerstev.

Jednou z diskutovaných variant bylo, že by Filip Turek místo ministerstva zahraničních věcí vedl ministerstvo životního prostředí, zatímco Petr Macinka by převzal vedení české diplomacie.

Právě tuto možnost prezident ve své SMS označuje za pracovní variantu, která měla být dále posouzena všemi zúčastněnými stranami.

SMS sama spor nerozhoduje

Politologové upozorňují, že zveřejněná zpráva sama o sobě nedokazuje ani jednu z verzí.

Na jedné straně skutečně neobsahuje přímou větu odmítající Filipa Turka. Na straně druhé z ní nelze vyčíst ani souhlas prezidenta s jeho nominací.

Bez veřejného záznamu celé listopadové schůzky není možné jednoznačně určit, co přesně během osobního rozhovoru zaznělo.

Napětí mezi Hradem a Motoristy pokračuje

Spor mezi prezidentem Pavlem a Petrem Macinkou se v následujících měsících ještě prohloubil také kvůli dalším zprávám zaslaným prezidentovu poradci Petru Kolářovi.

Prezident označil některé kroky Motoristů za nepřijatelný politický tlak. Macinka naopak tvrdil, že šlo pouze o běžnou součást politických jednání.

Policie následně prověřovala obsah komunikace, ale případ na konci dubna odložila s tím, že nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu.

Rozdílné pohledy přetrvávají

Nově zveřejněná SMS nepřinesla definitivní odpověď na otázku, kdo přesně interpretuje listopadovou schůzku správně. Ukázala však, že mezi oběma stranami existoval odlišný pohled na stejnou komunikaci.

Celá kauza zároveň připomíná, jak významnou roli mohou ve vrcholné politice sehrát nejen slova, která zazní při osobním jednání, ale i způsob, jakým jsou později interpretována ve veřejném prostoru.