November 16, 2026

Kaiser ŠOKOVAL kolegy! Jeho názor na televizní poplatky vyvolal bouři. „Mám pocit cenzury,“ říká

Jedna krátká věta stačila k tomu, aby se kolem známého českého herce Oldřicha Kaisera rozpoutala bouřlivá debata. Herec, kterého si diváci oblíbili díky jeho humoru, talentu a dlouholeté spolupráci s Jiřím Lábusem, veřejně podpořil zrušení televizních poplatků. Jeho postoj však vyvolal překvapivě ostré reakce části kulturní scény.

Někteří lidé nejprve tvrdili, že jde pouze o ironii a typický Kaiserův humor. Jiní začali zpochybňovat jeho vážnost, připomínali jeho minulost a objevily se dokonce osobní útoky. Kaiser ale následně dal jasně najevo, že svůj názor myslí vážně.

Celou situaci navíc doplnilo jeho vystoupení na demonstraci před Českou televizí, kde přednesl kontroverzní báseň a svým osobitým způsobem vyvolal další vlnu reakcí.

Jedna věta, která rozpoutala bouři

Na konci října se v Poslanecké sněmovně posunul do dalšího čtení návrh zákona, jehož cílem je zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Téma okamžitě rozdělilo českou společnost a výrazně se do něj zapojili také umělci.

Současný systém počítá s měsíčním poplatkem 150 korun za televizi a 55 korun za rozhlas. Dohromady jde o 2 460 korun ročně na jednu domácnost.

Vláda Andreje Babiše prosazuje změnu, podle které by veřejnoprávní média získávala peníze přímo ze státního rozpočtu. Česká televize by měla dostávat více než 5,5 miliardy korun a Český rozhlas přibližně dvě miliardy korun.

Právě v této atmosféře zveřejnil producent a režisér Michal Huvar krátké video s Oldřichem Kaiserem.

Herec v něm jednoznačně prohlásil:

„Jsem proto, aby se zrušily televizní poplatky. Dokonce i Ukrajina je neplatí.“

Video se na sociální síti X rychle rozšířilo a během několika dní získalo přes 200 tisíc zhlédnutí.

Část uživatelů však odmítala uvěřit, že Kaiser svůj výrok myslel vážně. Podle některých šlo o ironii, kterou lidé jednoduše nepochopili.

Situaci ještě více zkomplikovalo dočasné zmizení videa. Začaly se objevovat spekulace, že herec svého vyjádření litoval.

Michal Huvar ale vysvětlil, že video nebylo falešné a že ho Kaiser ještě tentýž večer požádal o jeho opětovné zveřejnění. Také jeho partnerka, zpěvačka Dáša Vokatá, pro iDNES potvrdila, že video odpovídá jeho skutečnému názoru.

Tím padala hlavní argumentace těch, kteří tvrdili, že šlo pouze o vtip.

Místo argumentů přišly osobní útoky

Jakmile začalo být zřejmé, že Kaiser svůj postoj myslí vážně, tón některých reakcí se výrazně změnil.

Uživatelka sociální sítě X Barbora Merkury se například ptala, zda se Oldřich Kaiser také nezbláznil, případně zda se na něm nepodepsala jeho minulost spojená s alkoholem.

Namísto diskuse o financování veřejnoprávních médií se tak pozornost přesunula k osobnímu životu známého herce.

Do debaty se zapojil také režisér Jan Hřebejk. Ten zveřejnil údajnou soukromou zprávu, kterou měl Kaiser v minulosti poslat svému hereckému kolegovi Jiřímu Lábusovi.

Podle Hřebejkova příspěvku měla zpráva obsahovat ostrá slova o demonstrantech. Režisér zároveň připojil poznámku o Kaiserovi a jeho partnerce Dáše Vokaté, čímž do sporu zatáhl také jejich soukromý život.

Když se ho následně diskutující ptali, co Kaisera k jeho postoji vedlo, Hřebejk odpověděl, že to neví a že se s hercem příliš neznají.

Právě tento přístup vyvolal další otázky. Pokud někdo nezná skutečné důvody postoje druhého člověka, proč místo věcné debaty zveřejňuje údajnou soukromou komunikaci a spekuluje o jeho osobních názorech?

Jiří Lábus zvolil úplně jiný přístup

Zajímavou součástí celé kauzy je také vztah mezi Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem.

Legendární herecká dvojice spolupracuje desítky let a patří k nejvýraznějším jménům českého humoru. V otázce televizních poplatků však jejich postoje zřejmě nejsou stejné.

Zatímco Kaiser veřejně podpořil jejich zrušení, Jiří Lábus se postavil na podporu České televize a Českého rozhlasu.

Po jednom z představení ve Studiu Ypsilon se připojil ke kolegům, kteří podpořili prohlášení na ochranu veřejnoprávních médií.

Kaiserův názor však veřejně nekomentoval a odmítl se k němu vyjadřovat.

Michal Huvar navíc odmítl spekulace, že by mezi oběma herci vznikl vážný osobní konflikt. Připomněl, že rozdílné názory měli i v minulosti, ale jejich spolupráci to nemuselo ohrozit.

Dokonce navrhl, že by se tématu televizních poplatků mohli věnovat v některém z dílů svého pořadu Tlučhořovi.

Je to příklad situace, kdy dva lidé mohou mít odlišné politické názory, a přesto spolu dokážou normálně vycházet.

Kaiser vystoupil na demonstraci před Českou televizí

Další kapitola příběhu přišla 7. listopadu, kdy se před budovou České televize na Kavčích horách uskutečnil pochod za reformu veřejnoprávních médií.

Akci pořádal spolek Svatopluk spojený s bývalým diplomatem Petrem Drulákem. Na demonstraci dorazily stovky lidí, přičemž pořadatelé hovořili až o dvou tisících účastníků.

Jedním z řečníků byl právě Oldřich Kaiser.

Herec předvedl vystoupení, které se okamžitě stalo předmětem diskusí. S vážnou tváří přednesl budovatelskou báseň Stanislava Kostky Neumanna s názvem Náš zpěv, která oslavuje dělnickou třídu, Sověty a Lenina.

Na závěr přidal provokativní pointu inspirovanou básníkem Ivanem Martinem Jirousem, známým jako Magor, a také obscénní gesto.

Publikum nejprve reagovalo překvapeně, následně se začalo smát a skandovat hercovo jméno.

Vystoupení mělo několik možných interpretací. Někteří v něm viděli zesměšnění demonstrantů, jiní naopak ironickou připomínku komunistické minulosti a nebezpečí jediné povolené pravdy.

Sám Kaiser však později vysvětlil, že jeho vystoupení nemělo být výsměchem účastníkům demonstrace.

Změnila se ironie v další nálepku?

Po vystoupení se na sociálních sítích objevily další komentáře.

Reportér České televize Jiří Hynek ocenil Kaiserovo vystoupení a interpretoval ho jako zesměšnění demonstrantů.

Jan Hřebejk zase napsal, že herec báseň přednesl velmi ironicky. Současně ho však označil za mimořádně talentovaného, nekonformního člověka, kterého zároveň zařadil mezi takzvané dezoláty.

Tím se znovu otevřela otázka, proč je pro některé lidi tak obtížné přijmout, že známý umělec může mít odlišný názor.

Pro jednu část veřejnosti byl Kaiser geniálním satirikem, který si udělal legraci z demonstrace. Pro druhou byl člověkem s problematickými názory.

Jenže samotný herec následně poskytl vysvětlení, které celou situaci posunulo jiným směrem.

„Mám pocit cenzury,“ prohlásil Oldřich Kaiser

V rozhovoru, který citoval server Echo24, Kaiser otevřeně promluvil o svém postoji k České televizi.

„Mám pocit cenzury. Cítím ji už velmi dlouho.“

Podle herce postrádá zpravodajství České televize dostatečnou objektivitu a prostor pro lidi s odlišnými názory.

Kaiser zároveň vysvětlil, proč se rozhodl vystoupit na demonstraci.

Uvedl, že chtěl být proti proudu a nechtěl jednoduše následovat dav, který se shromažďoval na Letné.

Odmítl také interpretaci, že by se svým vystoupením vysmíval demonstrantům.

Z jeho vyjádření tedy vyplývá, že nešlo pouze o další hereckou roli nebo předem připravený žert. Svůj názor na veřejnoprávní média považuje za skutečný a chtěl ho veřejně vyjádřit.

Opravdu Ukrajina televizní poplatky nevybírá?

Jednou z nejdiskutovanějších částí Kaiserova výroku bylo jeho tvrzení, že televizní poplatky neplatí ani Ukrajina.

Podle informací uvedených v předloženém materiálu je ukrajinská veřejnoprávní televize financována ze státního rozpočtu.

Jde tedy o model, který se liší od českého systému koncesionářských poplatků.

Podobné změny v posledních letech zavedly také některé evropské země, například Slovensko, Francie, Dánsko, Švédsko, Finsko, Maďarsko nebo Rumunsko.

Zastánci změny proto argumentují tím, že financování ze státního rozpočtu není v Evropě ničím neobvyklým.

Podle přehledu citovaného v materiálu zůstává v Evropské unii pouze deset zemí, které klasické televizní a rozhlasové poplatky vybírají.

Zastánci současného českého systému však upozorňují na jinou stránku problému. Obávají se, že přímé financování ze státního rozpočtu by mohlo zvýšit vliv politiků na veřejnoprávní média.

Prezident Petr Pavel k tomu uvedl, že samotné státní financování nemusí nezávislost médií ohrožovat, pokud budou správně nastaveny potřebné pojistky.

Právě zde se nachází jádro celého sporu. Nejde pouze o to, kdo bude platit provoz televize a rozhlasu, ale především o to, jak zajistit jejich nezávislost.

Podobný spor se v minulosti týkal také Jaroslava Duška

Kaiserův případ připomněl i další situace, kdy se známí umělci dostali do konfliktu s částí veřejnosti kvůli svým kontroverzním výrokům.

Jedním z nich byl herec Jaroslav Dušek.

V roce 2020 se řešila jeho účast v představení Malá vizita, během kterého zazněly názory na léčbu covidu, jež nebyly v souladu s vědeckými poznatky.

Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra tehdy rozesílalo e-maily s výzvami k odstranění záznamu představení.

Oldřich Kužílek, spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím, tehdy upozornil na otázku pravomocí tohoto centra.

V roce 2023 pak Dušek vyvolal další kontroverzi výrokem o rakovině, kterou označil za volbu. Jeho slova vyvolala silnou kritiku ze strany odborníků, politiků i veřejnosti.

Je důležité rozlišovat mezi svobodou vyjadřování a odpovědností za veřejně šířené výroky. Kontroverzní názory mohou být legitimně kritizovány, ale osobní útoky samy o sobě žádnou věcnou debatu nenahrazují.

Kaiser získal podporu i od dalších politiků

Navzdory kritice se Oldřich Kaiser dočkal také podpory.

Předseda strany PRO Jindřich Rajchl ocenil jeho herecký talent a veřejné vystoupení. Předseda Svobodných Libor Vondráček zase vyzdvihl jeho odvahu říct vlastní názor.

Pod jeho videem se objevovaly komentáře lidí, kteří oceňovali, že se herec rozhodl veřejně vyjádřit k tématu, které rozděluje českou společnost.

Jiní naopak nesouhlasili s jeho postojem a obhajovali zachování současného systému financování veřejnoprávních médií.

Celá kauza tak ukazuje, jak hluboké rozpory kolem České televize a Českého rozhlasu v současnosti existují.

Svoboda názoru platí i pro ty, kteří nesouhlasí s většinou?

Příběh Oldřicha Kaisera nakonec není jen o televizních poplatcích.

Je také o tom, jak česká společnost reaguje na známé osobnosti, které se rozhodnou veřejně vystoupit s názorem odlišným od postoje části jejich kolegů.

Kaiser má právo podporovat zrušení poplatků. Jeho kritici mají zase právo nesouhlasit a upozorňovat na možná rizika státního financování médií.

Mezi věcnou kritikou a osobními útoky je však zásadní rozdíl.

Celá situace zároveň otevírá důležitou otázku: Pokud se veřejně mluví o pluralitě názorů, měla by tato pluralita platit také pro lidi, jejichž názory nejsou populární?

Oldřich Kaiser se rozhodl svůj postoj neskrývat. Ať už s ním člověk souhlasí, nebo ne, jeho vyjádření znovu otevřelo debatu o nezávislosti médií, svobodě slova a hranicích veřejné kritiky.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *