November 17, 2026

Pavel odmítá zveřejnit faktury za soukromé lety z Maroka. Kolik skutečně zaplatil a kdo uhradil zbytek?

Prezident Petr Pavel čelí dalším otázkám ohledně své soukromé cesty do Maroka. Přestože již dříve zveřejnil částky, které měl za lety zaplatit, konkrétní faktury ani doklady o rozdělení nákladů veřejnosti nepředložil. Při pondělním rozhovoru s novináři navíc potvrdil, že podrobnější informace zveřejňovat nehodlá. Argumentuje tím, že se jedná o soukromé osoby, které nemají povinnost odhalovat své osobní výdaje.

Celá záležitost tak znovu otevírá otázku, kde končí soukromí hlavy státu a kde začíná veřejný zájem.

Soukromá dovolená a nečekaný návrat kvůli volbám

Příběh začal 2. října, kdy Petr Pavel odletěl na soukromou dovolenou do Maroka. Podle zveřejněných informací cestoval soukromým letadlem Gulfstream, které si měla skupina účastníků pronajmout od podnikatele Pavla Hubáčka, zakladatele skupiny Creditas.

Pražský hrad tehdy uvedl, že prezident se s podnikatelem osobně nezná. Pozornost následně vzbudila skutečnost, že prezident měl původně zmeškat komunální volby. Hrad situaci označil za chybu v plánování.

Dne 9. října proto Pavel odletěl soukromým letadlem z Casablanky zpět do České republiky, aby mohl odvolit. Po splnění volební povinnosti se ještě téhož dne vrátil do Maroka. Podle zveřejněných informací s ním cestovali také chirurg Tomáš Šebek, marketér Pavel Kubíček a člen prezidentské ochranky.

Dne 16. října prezident zveřejnil částky, které měl za jednotlivé lety zaplatit. Za cestu do Maroka uvedl 3 750 eur a za mimořádný návrat kvůli volbám 15 000 eur. Celkově tak mělo jít o 18 750 eur.

Prezident tehdy dodal, že považuje záležitost za vysvětlenou a uzavřenou. Některé otázky však zůstaly nezodpovězené.

„Já jsem transparentní.“ Prezident odmítá ukázat doklady

Při pondělním jednání s novináři se k tématu znovu vrátila jedna z reportérek. Zajímalo ji především, zda prezident může zveřejněné částky doložit fakturami a zda by veřejnost neměla vědět, kdo zaplatil zbývající náklady.

Petr Pavel vysvětlil, že při cestě do Maroka letělo celkem devět osob a náklady byly rozděleny poměrným dílem. Při návratu do České republiky kvůli volbám cestovaly tři osoby, které si podle jeho slov náklady rozdělily rovným dílem.

Prezident následně uvedl, že za obě cesty dohromady zaplatil 20 000 eur.

Novinářka se však nespokojila pouze s ústním vysvětlením a připomněla, že prezident dosud nepředložil žádné dokumenty, které by uvedené částky potvrzovaly.

Pavel odpověděl, že ostatní cestující jsou soukromé osoby a nemají důvod zveřejňovat své výdaje. Zároveň prohlásil, že ani on nebude jejich finanční informace zveřejňovat.

„Já jsem transparentní v tom, co se týká mě,“ uvedl prezident.

Právě toto vyjádření vyvolalo další debatu o tom, jakou míru transparentnosti lze od hlavy státu očekávat v podobných situacích.

Kolik mohl stát celý let?

Pokud prezident za zpáteční cestu kvůli volbám zaplatil 15 000 eur a náklady si rozdělili tři cestující rovným dílem, celková cena letu by podle tohoto výpočtu činila 45 000 eur.

To představuje více než milion korun.

Server Echo24 upozornil, že podle cenových nabídek charterových společností, které oslovil, se podobné lety mohou pohybovat i výrazně výše. V některých případech může cena dosáhnout přibližně 1,5 až 3 milionů korun.

Pokud by tedy uvedené rozdělení nákladů odpovídalo skutečnosti, zbývajících 30 000 eur by připadalo na další dva cestující.

Kdo konkrétně tuto částku zaplatil, však prezident veřejně neuvedl.

Hrad navíc dosud nezveřejnil kompletní dokumentaci, která by umožnila nezávisle ověřit celkovou cenu pronájmu letadla a způsob rozdělení nákladů.

Pozornost vzbudil také rozdíl mezi původně oznámenou částkou 18 750 eur a nově uváděnými 20 000 eur. Může jít o zaokrouhlení, prezident však neposkytl podrobnější rozpis, který by tento rozdíl vysvětloval.

Proč se do debaty zapojili také politici?

Otázka prezidentských letů vyvolala reakce i mezi českými politiky. Někteří poslanci z vládních a opozičních stran požadovali, aby Hrad zveřejnil podrobnější informace o nákladech.

Kritické komentáře zazněly například od Filipa Turka, který poukazoval na rozdíl mezi politickými debatami o ekologii a využíváním soukromého tryskáče na krátkou cestu.

K tématu se vyjadřovali také další politici a politologové. Jedním z hlavních argumentů kritiků je, že veřejnost by měla mít možnost ověřit, zda prezident skutečně zaplatil svůj podíl a zda jeho cesta nevytváří případné závazky vůči soukromým podnikatelům.

V souvislosti s cestou se objevily také informace o účasti podnikatelů Pavla a Tomáše Šeborových, spolumajitelů společnosti SCS Software. Podle dřívějších mediálních zpráv Pavel Šebor přispěl na prezidentskou kampaň částkou 200 000 korun.

To samo o sobě nedokazuje, že se podílel na financování prezidentského letu. Takové tvrzení by bez dalších důkazů nebylo možné učinit. Právě proto však kritici požadují jasnější informace o tom, kdo jednotlivé náklady skutečně hradil.

Případ německého prezidenta Christiana Wulffa

V debatě se začalo objevovat také srovnání s Německem a bývalým prezidentem Christianem Wulffem.

Ten se v roce 2011 dostal pod silný mediální tlak kvůli svým vztahům s bohatými podnikateli. Kontroverze se týkala mimo jiné soukromé půjčky ve výši 500 000 eur na nákup domu, kterou získal za výhodných podmínek od manželky podnikatelského přítele.

Další otázky vyvolávaly jeho dovolené u bohatých známých a informace o některých výhodách, které měl během cestování a pobytů v hotelech získávat.

Wulff se pokoušel jednotlivé okolnosti vysvětlovat. Mediální zájem však pokračoval a postupně se zvýšil také politický tlak.

Dne 16. února 2012 požádalo státní zastupitelství o zbavení prezidenta imunity. Následující den Wulff oznámil svou rezignaci. Ve funkci tak strávil přibližně 598 dní.

Je ovšem důležité připomenout, že jeho příběh neskončil odsouzením. V roce 2014 ho soud v Hannoveru zprostil obžaloby v případu, který se týkal výhod spojených s návštěvou mnichovského Oktoberfestu.

Případ Wulffa se proto často uvádí jako příklad toho, jak může dlouhodobý tlak veřejnosti a médií ovlivnit politickou odpovědnost i bez pravomocného odsouzení.

Proč se o cestě mluví také v souvislosti s médii?

Další část kritiky směřuje k českým médiím. Zatímco původní informace o částkách, které prezident za cestu zaplatil, získaly značnou pozornost, jeho pondělní odmítnutí předložit další doklady podle autorů kritického komentáře nedostalo ve velkých redakcích srovnatelný prostor.

Otázka proto zní, zda by média měla při podobných kauzách postupovat stejně důsledně bez ohledu na to, zda se jedná o prezidenta, premiéra nebo jiného veřejného činitele.

Prezident Petr Pavel není v této souvislosti obviněn z trestného činu a samotné využití soukromého letadla na dovolenou není automaticky protiprávní. Debata se týká především transparentnosti, možných střetů zájmů a důvěry veřejnosti.

Hrad má jiné vysvětlení

Prezident a jeho kancelář dlouhodobě zdůrazňují, že šlo o soukromou cestu, kterou Kancelář prezidenta republiky neorganizovala ani nefinancovala.

Petr Pavel tvrdí, že svůj podíl na nákladech zaplatil ze svého a že ostatní cestující jsou soukromé osoby, jejichž finanční soukromí je třeba respektovat.

Podle představitelů podporujících prezidenta jsou již zveřejněné informace dostatečné. Předseda ODS Martin Kupka označil zveřejněné údaje za transparentní.

Prezident navíc již dříve uznal chybu v plánování cesty, kvůli které se musel vracet do České republiky, aby mohl odvolit.

Srovnání s německým případem Christiana Wulffa má rovněž své limity. V případě Petra Pavla nebyla v souvislosti s marockou cestou doložena žádná obdobná výhodná půjčka ani trestní podezření.

Zůstávají otázky bez odpovědí

Celá záležitost tak zůstává především otázkou důvěry a transparentnosti. Prezident zveřejnil částky, které podle svých slov zaplatil, ale odmítá předložit faktury a podrobnější informace o ostatních cestujících.

Kritici požadují více dokumentů a vysvětlení, zatímco Hrad argumentuje ochranou soukromí dalších osob.

Rozhodující otázkou proto není pouze to, kolik stál pronájem soukromého letadla. Důležité je také to, zda existují případné vazby mezi financováním cesty a osobami, které se na ní podílely.

Měla by hlava státu zveřejňovat podrobné doklady o podobných soukromých cestách, pokud část nákladů hradí další osoby? A kde by měla končit ochrana soukromí a začínat právo veřejnosti na informace?

Právě na tyto otázky zatím veřejnost nemá všechny odpovědi.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *