November 16, 2026

„OHROMNÝ KŠEFT ČESKÉ TELEVIZE?“ TOMIO OKAMURA KRITIZUJE VYMÁHÁNÍ POPLATKŮ A CHCE ZMĚNU FINANCOVÁNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍCH MÉDIÍ

Tomio Okamura otevřel téma financování České televize a Českého rozhlasu. Ve svém vystoupení upozornil na vysoké náklady spojené s vymáháním televizních poplatků, připomněl rozhodnutí Ústavního soudu a obhajoval návrh na zrušení koncesionářských poplatků. Zároveň se vyjádřil k otázce nezávislosti veřejnoprávních médií a možnosti kontroly jejich hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem.

Více než 41 tisíc domácností a firem v exekuci

Jedním z hlavních témat Okamurova vystoupení byla praxe České televize při vymáhání nezaplacených televizních poplatků. Podle jeho slov bylo během posledních tří let do exekuce posláno více než 41 tisíc domácností a firem.

Okamura v této souvislosti upozornil také na rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2013, které se zabývalo náklady právního zastoupení při vymáhání drobných dluhů.

Jako příklad uvedl případ ženy, která dlužila 675 korun. Advokátní kancelář po ní však požadovala dalších 7 120 korun na nákladech řízení. Tento případ podle něj ukazuje, jak mohou náklady spojené s vymáháním relativně malé částky výrazně narůst.

Podle Okamury navíc nemusí konečný dluh zůstat pouze u původní nezaplacené částky. V průběhu exekučního řízení mohou přibývat další náklady, které mohou celkovou povinnost dlužníka výrazně zvýšit.

Téměř 292 milionů korun za dva roky

Další část vystoupení se týkala nákladů České televize na výběr a vymáhání televizních poplatků.

Okamura uvedl následující údaje:

  • Rok 2023: 149,6 milionu korun.
  • Rok 2024: 142,2 milionu korun.
  • Celkem za dva roky: přibližně 291,8 milionu korun.

Podle jeho argumentace jde o značné prostředky, které by mohly být využity jiným způsobem, pokud by se změnil současný systém financování veřejnoprávních médií.

Právě vysoké náklady spojené s administrativou a vymáháním poplatků označil za jeden z důvodů, proč by se podle něj měl současný model přehodnotit.

Okamura chce kontrolu hospodaření České televize

Významnou část svého projevu věnoval také návrhu, aby hospodaření České televize podléhalo kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu.

Okamura odmítá argument, že by taková kontrola automaticky znamenala zásah do redakční nezávislosti veřejnoprávního média.

Podle něj je nutné rozlišovat mezi kontrolou hospodaření a kontrolou obsahu vysílání. Nejvyšší kontrolní úřad by podle jeho představy neměl rozhodovat o tom, kdo bude moderovat televizní pořady, jaké otázky budou novináři pokládat politikům nebo jaké dokumenty televize odvysílá.

Kontrola by se měla zaměřovat především na hospodaření s veřejnými prostředky, dodržování zákonů, náklady jednotlivých pořadů a transparentnost veřejných zakázek.

Okamura zdůraznil, že podobné kontrolní mechanismy existují také u dalších institucí financovaných z veřejných peněz. Samotné financování ze státního rozpočtu podle něj nemusí znamenat ztrátu nezávislosti.

Spor o nezávislost a objektivitu veřejnoprávních médií

Okamura se ve svém vystoupení vyjádřil také k otázce politické vyváženosti České televize a Českého rozhlasu.

Obě instituce podle něj nejsou dostatečně objektivní a transparentní. Tvrdí, že v některých pořadech dostávají větší prostor představitelé určitých politických směrů, zatímco jejich kritici podle něj nemají odpovídající zastoupení.

Připomněl také vlastní zkušenost s pořadem Otázky Václava Moravce. Podle svých slov nebyl do pořadu pozván po dobu devíti let, přestože podle něj žádné pozvání neodmítl.

Jako další argument zmínil analýzu, kterou měl podle jeho vystoupení zpracovat analytický útvar České televize a následně ji projednávala také Rada České televize.

Podle čísel, na která odkazoval, měli opoziční představitelé v minulém volebním období tvořit přibližně 30 procent pozvaných hostů, zatímco tehdejší vládní koalice měla představovat 70 procent.

Okamura tyto údaje používá jako argument pro potřebu větší transparentnosti a vyváženosti veřejnoprávního vysílání.

Zrušení koncesionářských poplatků: Inspirace v Evropě

Dalším důvodem, proč Okamura podporuje změnu financování veřejnoprávních médií, jsou podle něj zkušenosti dalších evropských států.

Ve svém projevu připomněl několik zemí, které klasické koncesionářské poplatky zrušily nebo nahradily jiným způsobem financování.

Zmínil například:

  • Francii, kde byly koncesionářské poplatky zrušeny v roce 2022.
  • Nizozemsko, kde byl tento systém ukončen již v roce 2000.
  • Dánsko a Norsko, které přešly na financování z veřejných rozpočtů.
  • Rumunsko a Slovensko, kde byly klasické poplatky rovněž zrušeny.
  • Finsko a Švédsko, kde byly nahrazeny zvláštním daňovým modelem.

Podle Okamury tedy Česká republika není jedinou zemí, která diskutuje o změně způsobu financování veřejnoprávních médií.

Kolik by Česká televize a Český rozhlas dostávaly ze státního rozpočtu?

Součástí návrhu je také stanovení finančních prostředků pro obě veřejnoprávní instituce přímo zákonem.

Okamura uvedl, že po zrušení koncesionářských poplatků se pro rok 2027 počítá s následujícími částkami:

  • Česká televize: přibližně 5,74 miliardy korun.
  • Český rozhlas: přibližně 2,07 miliardy korun.

Podle jeho argumentace by tak bylo možné odstranit současný systém samostatných poplatků a nahradit jej financováním prostřednictvím státního rozpočtu.

Zároveň připustil, že žádný způsob financování nemůže sám o sobě absolutně zaručit nezávislost médií. Tu podle něj musí chránit především zákony, jasně stanovené pravomoci, transparentní pravidla a lidé pracující v jednotlivých institucích.

Proč mají lidé platit za službu, kterou nevyužívají?

Na závěr se Okamura zaměřil na spravedlnost současného systému vůči občanům.

Připomněl, že televizní a rozhlasové poplatky vznikly v době, kdy bylo možné poměrně jednoduše určit, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač.

Situace se však podle něj změnila s rozvojem moderních technologií. Dnešní zákonná pravidla totiž rozšířila povinnost platit poplatky také na domácnosti a jednotlivce, kteří vlastní zařízení umožňující příjem vysílání prostřednictvím internetu.

Jako příklad uvedl člověka, který si pořídí mobilní telefon především kvůli komunikaci s rodinou, práci nebo internetovému bankovnictví. Přesto může mít povinnost přispívat na financování televizního a rozhlasového vysílání, i když tyto služby vůbec nevyužívá.

Právě tuto skutečnost považuje Okamura za nespravedlivou.

Podle něj by veřejnoprávní média měla být financována způsobem, který bude transparentní, spravedlivý a nebude občany zatěžovat zbytečnou administrativou.

Změna financování, nikoli konec veřejnoprávních médií

V závěru svého vystoupení zdůraznil, že návrh na zrušení koncesionářských poplatků podle něj neznamená zrušení České televize ani Českého rozhlasu.

Nemá jít ani o odstranění jejich veřejné služby. Hlavní změnou má být pouze způsob, jakým budou obě instituce získávat finanční prostředky na svůj provoz.

Debata o budoucnosti financování veřejnoprávních médií tak zahrnuje několik zásadních otázek: jak zajistit stabilní příjmy, jak kontrolovat hospodaření s veřejnými penězi a jak současně chránit redakční nezávislost.

Okamurovo vystoupení znovu otevřelo spor o to, zda je současný systém televizních a rozhlasových poplatků pro Českou republiku stále nejvhodnějším řešením.

Jedno je jisté: otázka financování České televize a Českého rozhlasu zůstává významným politickým tématem a případná změna se může dotknout milionů českých domácností.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *