Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl v posledních vystoupeních upozorňuje na změnu směru české fiskální politiky. Podle jeho hodnocení se po období postupné konsolidace veřejných financí rozpočtová politika znovu posouvá k výrazně vyšším schodkům.

Jeho obavy se týkají především vývoje strukturálního deficitu, růstu veřejného dluhu a návrhu státního rozpočtu na rok 2027.

Schodek rozpočtu se zvyšuje

Schválený státní rozpočet na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard korun. Ministerstvo financí zároveň uvádí, že příjmy mají dosáhnout přibližně 2 117,8 miliardy korun a výdaje 2 427,8 miliardy korun.

Ke konci srpna 2026 činil skutečný deficit státního rozpočtu 186,1 miliardy korun, což bylo meziročně o 20,8 miliardy korun více.

Hampl zároveň upozorňuje na návrh rozpočtu pro rok 2027. Podle aktuálních informací má vláda předložit Sněmovně návrh se schodkem přibližně 386 miliard korun. Národní rozpočtová rada označila takové nastavení za výrazně expanzivní.

Hampl: problém není pouze absolutní částka

Ekonom ve svých vystoupeních zdůrazňuje, že samotná nominální výše schodku nemusí být nejvhodnějším měřítkem. Při porovnávání různých let je podle něj nutné zohlednit velikost ekonomiky, inflaci a poměr deficitu k HDP.

Za důležitý považuje především dlouhodobý trend. Pokud se podle něj začne deficit výrazně zvyšovat v době, kdy ekonomika není zasažena mimořádnou krizí, může to komplikovat budoucí návrat k udržitelnějším veřejným financím.

Národní rozpočtová rada letos zároveň uvedla, že očekávaný termín možného nárazu na takzvanou dluhovou brzdu se v jejím scénáři posunul z roku 2037 na rok 2034. Rada tento posun spojuje s uvolněním rozpočtové politiky.

Veřejný dluh a náklady budoucího financování

Jedním z hlavních témat Hamplových vystoupení je také rostoucí veřejný dluh. Podle něj je důležité sledovat nejen současný stav, ale také budoucí náklady spojené s obsluhou dluhu.

Vyšší zadlužení totiž znamená, že stát musí v dalších letech počítat s úrokovými výdaji. Pokud zároveň rostou úrokové sazby nebo se zhoršuje důvěra investorů ve fiskální vývoj, může se financování veřejného dluhu postupně prodražovat.

Hampl proto argumentuje, že případný prostor pro další zadlužování nelze posuzovat pouze podle toho, zda Česká republika v daném okamžiku splňuje jednotlivé evropské limity.

Spor o to, jak hodnotit budoucí vývoj

Na Hamplovy závěry však reaguje Ministerstvo financí. To tvrdí, že současná vláda počítá s postupným snižováním deficitů v dalších letech.

Podle ministerstva fiskálně-strukturální plán počítá pro rok 2028 s deficitem ve výši 2 procent HDP, pro rok 2029 s 1,6 procenta HDP a pro rok 2030 s 1,2 procenta HDP. Ministerstvo zároveň kritizuje způsob, jakým Hampl současný vývoj veřejných financí interpretuje.

Jde tedy o rozdílné pohledy na to, zda současné rozpočtové nastavení představuje pouze dočasné zvýšení schodku, nebo změnu dlouhodobého směru fiskální politiky.

Investice jako argument pro vyšší výdaje

Dalším bodem debaty jsou veřejné investice. Vláda vyšší výdaje obhajuje mimo jiné investicemi do infrastruktury, zdravotnictví, technologií a dalších oblastí.

Hampl však upozorňuje, že označení určitého výdaje za „investici“ samo o sobě neznamená, že tento výdaj automaticky vytvoří dostatečný ekonomický výnos. Podle něj je nutné posuzovat konkrétní projekt, jeho návratnost a dopad na veřejné finance.

Jako příklad skutečné investice uvádí projekt nových jaderných bloků v Dukovanech, kde se počítá s návratností prostředků prostřednictvím budoucí produkce elektřiny.

Otázka budoucích příjmů

Hampl ve svém rozhovoru hovořil také o nových nebo očekávaných příjmech, které mohou být při sestavování rozpočtu použity ke krytí výdajů.

U takových příjmů podle něj záleží na tom, zda jsou skutečně realistické a dlouhodobě udržitelné. Pokud se do rozpočtu započítají příjmy, které se později nenaplní, může vzniknout dodatečný tlak na deficit.

Právě proto Národní rozpočtová rada zdůrazňuje význam realistických makroekonomických a rozpočtových prognóz.

Hampl mluví o změně fiskálního směru

Ve svých veřejných vystoupeních Hampl používá také výraz „rozpočtová lobotomie“, kterým kritizuje kombinaci politických slibů vyšších výdajů, nižších daní a současně nízkého rozpočtového schodku.

Toto označení představuje jeho vlastní hodnotící formulaci, nikoli oficiální ekonomický termín.

Podstatou jeho argumentace je, že dlouhodobě nelze současně výrazně zvyšovat výdaje, snižovat příjmy státu a zároveň očekávat výrazné snižování deficitů bez dalších úspor nebo nových příjmů.

Debata o tom, kam české finance směřují

Česká rozpočtová politika se tak dostává do sporu o tempo zadlužování a o to, jak rychle by měly veřejné finance směřovat k nižším deficitům.

Národní rozpočtová rada upozorňuje na rizika spojená s vyššími schodky a dlouhodobou udržitelností veřejných financí. Vláda naopak zdůrazňuje plánovanou konsolidaci v dalších letech a význam investičních výdajů.

Jisté je, že debata se nebude týkat pouze jednoho rozpočtového roku. Klíčové bude, zda se podaří současné schodky postupně snižovat, jak rychle poroste veřejný dluh a jaké náklady bude stát v budoucnu nést při jeho financování.