Ve Sněmovně se rozhořela debata o opatřeních státu zaměřených na ceny pohonných hmot, marže čerpacích stanic a snížení spotřební daně. Karel Havlíček během svého vystoupení odmítl kritiku opozice, podle níž stát nepřiměřeně zasahuje do fungování trhu. Tvrdil naopak, že přijaté kroky vznikaly po jednáních s podnikatelským sektorem a měly reagovat na mimořádnou situaci na trhu.

Jedním z hlavních sporů bylo, zda stát měl pouze snížit spotřební daň, nebo zároveň zasáhnout do cenového mechanismu u čerpacích stanic.

Havlíček: Opatření byla předjednána s podnikateli

Havlíček uvedl, že před přijetím opatření proběhla řada jednání se zástupci podnikatelů, svazů a dalších organizací.

Podle jeho slov se během předchozího týdne uskutečnilo přibližně 19 jednání se sektorem a podnikatelskými organizacemi. Tvrdil také, že podnikatelská rada opatření podpořila a že jeho příprava probíhala po konzultacích s dotčenými subjekty.

Hlavním argumentem vlády podle Havlíčka bylo riziko, že samotné snížení spotřební daně se nemusí v plné míře promítnout do konečné ceny pro řidiče.

„Když dojde ke snížení spotřební daně, musí být účinné tak, aby se to neztratilo v maržích,“ uvedl ve vystoupení.

Právě otázka marží se následně stala jedním z nejdůležitějších bodů celého sporu.

Spor o malé čerpací stanice

Oponenti opatření upozorňovali na problémy některých menších čerpacích stanic. Ty podle argumentace v debatě mohly mít nakoupené zásoby pohonných hmot za vyšší ceny a následně byly nuceny prodávat levněji.

Havlíček však tvrdil, že část problému by existovala i bez státního cenového opatření. Velcí hráči by podle něj v konkurenčním prostředí ceny snížili a menší čerpací stanice s dražšími zásobami by se tak dostaly pod tlak tak jako tak.

Současně ale připustil, že situace není u všech čerpacích stanic stejná.

Podle jeho argumentace bylo cílem opatření především zabránit tomu, aby ceny na hlavních dopravních tazích, například na dálnici D1, zůstaly výrazně vyšší než jinde.

Opozice: Trh fungoval a stát do něj neměl zasahovat

Oponenti ve Sněmovně naopak tvrdili, že trh s pohonnými hmotami fungoval a že stát měl využít jiné dostupné nástroje.

V debatě zazněl také argument, že stát může prostřednictvím společnosti ČEPRO a sítě EuroOil ovlivňovat konkurenční prostředí bez přímého cenového zásahu.

Martin Kubka upozorňoval na to, že snížení spotřební daně samo o sobě znamená nižší náklad pro celý řetězec – od daňových skladů a rafinerií až po distributory. Podle něj proto existoval předpoklad, že se nižší náklady postupně promítnou i do cen na čerpacích stanicích.

Kubka zároveň argumentoval monitoringem marží. Podle jeho vystoupení sledování cen a marží ukazovalo, že některé čerpací stanice po zavedení opatření své marže postupně snižovaly.

Havlíček připomněl zkušenost z energetické krize

Havlíček následně odmítl srovnání současného zásahu do trhu s předchozími opatřeními v energetice.

Připomněl situaci z roku 2022, kdy tehdejší vláda reagovala na prudký růst cen energií. Podle Havlíčka nebyl hlavní problém samotný princip zásahu, ale především jeho načasování a způsob provedení.

Argumentoval tím, že stát tehdy rovněž zasáhl do tržního prostředí a že podle něj nebylo možné tvrdit, že jakýkoli zásah do trhu je za všech okolností nepřípustný.

„My jsme vám nevyčítali, že to bylo opatření, které bylo v dané chvíli nutné. Vyčítali jsme vám, že bylo uděláno pozdě,“ uvedl Havlíček.

Jeho oponenti však tento výklad zpochybňovali a upozorňovali na rozdíl mezi tehdejšími kompenzacemi v energetice a mechanismem použitým u pohonných hmot.

Hřib upozornil na rozdíl mezi energetikou a pohonnými hmotami

Do debaty vstoupil také předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Ten připomněl, že při zastropování cen energií existoval kompenzační mechanismus pro obchodníky a další subjekty.

Podle Hřiba právě kompenzace představovala zásadní rozdíl mezi tehdejším opatřením v energetice a nynější regulací cen pohonných hmot.

Jeho argumentace vycházela z tehdejšího mechanismu, podle kterého stát prostřednictvím stanovených pravidel kompenzoval prokazatelnou ztrátu a přiměřený zisk.

Hřib proto položil otázku, zda podobný mechanismus existuje také u aktuálního opatření týkajícího se čerpacích stanic.

Spor o to, co skutečně způsobilo pokles cen

Další část debaty se soustředila na otázku, zda pokles cen pohonných hmot způsobilo snížení spotřební daně, monitoring marží, cenový strop, nebo kombinace několika faktorů.

Opozice argumentovala tím, že konkurenční prostředí může ceny korigovat samo a že nižší spotřební daň se může promítnout do konečné ceny bez přímého cenového zásahu státu.

Havlíček naopak tvrdil, že samotné snížení daně by na některých místech nemuselo stačit. Jako příklad uváděl hlavní dopravní tahy, kde podle něj existovalo riziko, že ceny zůstanou výrazně vyšší.

Podle jeho argumentace proto vláda zvolila krátkodobé opatření, které mělo reagovat na konkrétní situaci na trhu.

Důležitou roli hrály také náklady na zásoby

Jedním z nejsložitějších problémů byla podle diskutujících rozdílná nákupní cena zásob jednotlivých čerpacích stanic.

Pokud provozovatel nakoupil pohonné hmoty v době vysokých velkoobchodních cen a následně došlo k jejich rychlému poklesu, mohl se dostat do situace, kdy by musel prodávat za cenu nižší, než za jakou zásoby pořídil.

Právě tento mechanismus Havlíček používal jako argument pro svůj postoj, že část problémů menších provozovatelů by existovala i bez cenového opatření.

Oponenti naopak upozorňovali, že administrativní stanovení maximální ceny může takové problémy ještě prohloubit, protože provozovatelé nemohou pružně reagovat na vývoj nákupních cen.

Debata ukázala dva rozdílné pohledy

Celý spor se tak postupně rozdělil do dvou základních pohledů.

Havlíček a zastánci opatření zdůrazňovali potřebu rychle reagovat na vývoj cen, chránit spotřebitele a zabránit výrazným cenovým rozdílům na hlavních dopravních tazích. Argumentovali také tím, že opatření bylo podle jejich tvrzení předem konzultováno s částí podnikatelského sektoru.

Opozice naopak upozorňovala na riziko deformace trhu, problémy provozovatelů, kteří nakoupili zásoby za vyšší ceny, a na možnost využití jiných státních nástrojů.

Výsledkem byla ostrá parlamentní výměna názorů, v níž obě strany používaly odlišné ekonomické argumenty a rozdílně interpretovaly zkušenosti z předchozích krizových opatření.

Podstatou sporu tak nebylo pouze to, zda mají být pohonné hmoty levnější, ale především jakým způsobem má stát v mimořádné situaci ovlivňovat trh a kdo má nést případné náklady takového zásahu.

Je také důležité rozlišovat mezi samotnými tvrzeními jednotlivých politiků a nezávisle ověřenými údaji. Parlamentní stenozáznam zachycuje argumentaci účastníků debaty, nikoli automatické potvrzení pravdivosti všech jejich tvrzení. Pro posouzení skutečných dopadů opatření je proto nutné pracovat také s oficiálními údaji o cenách, maržích, spotřební dani a vývoji velkoobchodních cen pohonných hmot.