Napětí mezi vládou a Pražským hradem kvůli zastoupení České republiky na nadcházejícím summitu NATO se dál vyostřuje. Spor, který původně vypadal jako otázka protokolu a rozdělení pravomocí mezi prezidentem a vládou, se postupně změnil v jeden z nejvýraznějších politických konfliktů poslední doby.

Do debaty nyní výrazně vstoupil bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Ten ostře kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku a premiéra Andreje Babiše vyzval, aby zvážil jeho odvolání.

Kdo má vést českou delegaci?

Jádrem sporu je otázka, kdo by měl stát v čele české delegace na summitu NATO. Ministr zahraničí Petr Macinka dlouhodobě zastává stanovisko, že českou delegaci má vést premiér Andrej Babiš.

Oponenti tohoto názoru však upozorňují na tradiční diplomatickou praxi a postavení prezidenta republiky při mezinárodních vrcholných jednáních.

V diskusním pořadu Poledne s Moravcem se k tématu vyjádřili Pavel Rychetský a bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS). Oba podle dostupných vyjádření zastávají názor, že na vrcholném summitu NATO by měl Českou republiku reprezentovat především prezident.

Podle Rychetského přitom nejde pouze o otázku domácí politické preference. Ve hře je podle něj také způsob, jakým je Česká republika vnímána v rámci mezinárodní diplomacie.

O konečném uspořádání může rozhodnout hostitelská země

Rychetský zároveň upozornil na další problém. Konečné rozhodnutí o tom, kdo bude na summitu považován za oficiálního představitele České republiky, nemusí být pouze v rukou českých politiků.

Hostitelská země totiž musí při organizaci vrcholného jednání zohlednit oficiální zastoupení jednotlivých států a připravit odpovídající protokolární uspořádání.

Podle Rychetského by proto český spor mohl dostat nepříjemný mezinárodní rozměr. Pokud by se česká strana nedokázala předem dohodnout, organizátoři by mohli být postaveni před nutnost hledat kompromisní řešení.

Taková situace by podle něj nebyla pro Českou republiku příliš dobrou vizitkou.

Decroix mluví o egu premiéra

Do kritiky se zapojila také Eva Decroix. Ta zpochybnila motivaci premiéra Andreje Babiše, pokud skutečně trvá na tom, že právě on má stát v čele delegace.

Podle ní může být otázka reprezentace na podobném summitu vnímána jako symbol politického postavení jednotlivých institucí. Pokud by podle jejího názoru premiér trval na vedení delegace především kvůli vlastnímu významu, nebyl by to dobrý signál.

Decroix současně vyjádřila důvěru v prezidenta Petra Pavla. Ten by podle ní měl být schopen celou situaci zvládnout s potřebným nadhledem a zachovat důstojnost prezidentského úřadu.

Prezident se kvůli sporu obrátil na Ústavní soud

Konflikt se naplno rozhořel poté, co vláda původně prezidenta Petra Pavla nezařadila do české delegace na summit.

Kabinet svůj postup zdůvodňoval především tím, že zahraniční politiku a otázky obrany má v rámci výkonné moci na starosti vláda. Z tohoto pohledu proto podle ní měla mít při rozhodování o složení delegace zásadní slovo.

Prezident s takovým výkladem nesouhlasil a obrátil se na Ústavní soud prostřednictvím kompetenční žaloby.

Následně soud vydal předběžné opatření, které vládě uložilo zajistit prezidentovi možnost účasti na summitu.

Tím se původně diplomatická a politická otázka dostala také do roviny ústavního sporu.

Macinkova slova vyvolala ostrou reakci

Ještě větší rozruch následně způsobila vyjádření ministra zahraničí Petra Macinky. Ten postup prezidenta a kompetenční žalobu označil za pokus o „ústavní puč“.

Právě tato formulace se stala terčem ostré kritiky.

Pavel Rychetský ji označil za nepřijatelný způsob politické komunikace a ministrovo vystupování podle něj poškozuje obraz České republiky.

Bývalý předseda Ústavního soudu zároveň zdůraznil, že politici by měli respektovat nejen prezidenta republiky, ale také nezávislost soudní moci.

Podle jeho názoru je obzvlášť problematické, pokud představitel vlády zpochybňuje rozhodování Ústavního soudu nebo používá vyjádření, která mohou být interpretována jako útok na fungování demokratického právního státu.

Rychetský: Babiš by měl ministra odvolat

Nejtvrdší část Rychetského kritiky směřovala přímo k premiérovi Andreji Babišovi.

Podle bývalého předsedy Ústavního soudu by měl premiér zasáhnout, pokud chce skutečně uklidnit vztahy mezi vládou a Pražským hradem.

Rychetský označil ministra zahraničí za jednoho z hlavních aktérů, kteří svými výroky podle jeho názoru přispívají k eskalaci konfliktu.

Proto Babiše vyzval, aby zvážil Macinkovo odvolání.

Rychetský zároveň zpochybnil některé politické okolnosti, ve kterých se premiér nachází. Ve svém hodnocení zmínil také Babišovy právní problémy, otázku možného střetu zájmů a jeho závislost na podpoře Motoristů.

Právě tento politický kontext podle něj může hrát roli při rozhodování premiéra o dalším působení ministra zahraničí.

Válková se Macinky zastala

Na opačné straně debaty stojí bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO).

Ta odmítá názor, že by Macinkova ostrá vyjádření měla automaticky vést k jeho odvolání.

Podle Válkové bylo ministrovo vystupování známé už v době, kdy byl do funkce jmenován. Premiér i prezident podle ní věděli, jakým způsobem Macinka politicky komunikuje.

Jeho současná vyjádření proto podle Válkové nepředstavují zásadně novou situaci a sama nevidí dostatečný důvod k jeho odvolání.

Politický spor se tak dál prohlubuje

Celá kauza nyní rozděluje českou politickou scénu i odbornou veřejnost.

Jedna část aktérů upozorňuje na význam prezidentské role při mezinárodní reprezentaci a na nutnost respektovat zavedené diplomatické a ústavní zvyklosti.

Druhá strana naopak zdůrazňuje pravomoci vlády v oblasti zahraniční politiky a odmítá, že by postup kabinetu byl v rozporu s ústavním pořádkem.

Do sporu se navíc přidala ostrá rétorika mezi jednotlivými ústavními činiteli a rozhodnutí Ústavního soudu.

Otázkou proto zůstává nejen to, kdo nakonec povede českou delegaci na summitu NATO, ale také to, zda se vládě a Pražskému hradu podaří před významným mezinárodním jednáním najít společnou řeč.

Jedno je však zřejmé: spor kolem českého zastoupení na summitu už dávno není pouze otázkou protokolu. Stal se otevřeným střetem o podobu vztahů mezi prezidentem, vládou a dalšími ústavními institucemi.