Ministr zahraničních věcí Petr Macinka se znovu veřejně vrátil ke konfliktu s novinářkou Zdislavou Pokornou. Ve vysílání pořadu Přísně tajné na internetové televizi Xaver Live vysvětloval okolnosti, za kterých novinářka nebyla vpuštěna na tiskovou konferenci ministerstva zahraničí. Současně kritizoval její práci a způsob, jakým podle něj ke své novinářské činnosti přistupuje.

Do debaty se následně zapojil také Filip Turek, stranický kolega Macinky. Ten svou pozornost obrátil mimo jiné k novinářce Noře Fridrichové a jejímu dřívějšímu rozhovoru s Macinkou. Jeho komentáře byly velmi ostré a posunuly původní spor o přístup na tiskovou konferenci do širší debaty o vztahu politiků a médií.

Macinka znovu vysvětloval spor s Pokornou

Konflikt mezi Petrem Macinkou a Zdislavou Pokornou není nový. Výrazněji se dostal do veřejného prostoru poté, co novinářka nebyla na konci července vpuštěna na jednu z tiskových konferencí ministerstva zahraničí.

Resort tehdy svůj postup zdůvodňoval tím, že Pokorná působí pro alternativní médium a konspirační blog. Rozhodnutí vyvolalo reakce a otevřelo otázku, podle jakých pravidel mají být novináři na tiskové konference ministerstva zváni a zda může být jejich přístup ovlivněn tím, pro jaké médium pracují.

Macinka se nyní k celé události znovu vrátil. Ve vysílání hájil svůj postoj a současně pokračoval v kritice Pokorné. Podle něj je při posuzování situace důležitý také způsob, jakým novinářka svou práci vykonává.

Právě zde se však názory výrazně rozcházejí. Zatímco představitelé ministerstva mohou argumentovat právem organizovat své tiskové akce a určovat jejich podmínky, kritici upozorňují na význam otevřeného přístupu novinářů k veřejným institucím.

Do sporu vstoupil také Filip Turek

Debata se následně rozšířila o další známou tvář české žurnalistiky. Filip Turek se zaměřil na Noru Fridrichovou a její dřívější rozhovor s Petrem Macinkou.

Podle popisovaných informací se Turek vyjádřil také k používání chytrých brýlí s kamerou během rozhovoru. Jeho přirovnání k lidem, kteří tajně natáčejí návštěvníky koupališť, patřilo k nejostřejším momentům vystoupení.

Právě tato formulace vyvolává další diskusi. Jedna věc je kritizovat konkrétní novinářskou metodu nebo způsob získávání informací, jiná je používat přirovnání, které může být vnímáno jako osobní zesměšnění.

Turek tím zároveň otevřel starší spor a přenesl pozornost od Zdislavy Pokorné také k Noře Fridrichové. Z původního konfliktu kolem jedné tiskové konference se tak postupně stal mnohem širší střet mezi některými představiteli Motoristů a částí české novinářské scény.

Kde končí kritika a začíná osobní útok?

Celý případ znovu otevírá otázku hranic mezi politickou kritikou médií a osobními útoky na novináře.

Politici mají bezpochyby právo nesouhlasit s články, reportážemi nebo otázkami novinářů. Stejně tak mohou veřejně vysvětlovat, proč považují určitou novinářskou práci za problematickou. Na druhé straně jsou právě novináři jednou z důležitých součástí veřejné kontroly politiků a státních institucí.

Citlivým bodem se proto stává situace, kdy se osobní konflikt mezi politikem a novinářem začne promítat do přístupu na tiskové konference nebo k informacím.

V případě Macinky a Pokorné se tento problém stal výrazným právě kvůli rozhodnutí ministerstva nepustit novinářku na konkrétní tiskovou konferenci. Kritici mohou tento krok chápat jako omezení novinářské práce, zatímco zastánci ministra mohou tvrdit, že resort má právo nastavovat pravidla pro své akce.

Turek připomněl starší rozhovor s Fridrichovou

Filip Turek během debaty připomněl také dřívější rozhovor Nory Fridrichové s Petrem Macinkou. Podle dostupného popisu se při něm řešilo také používání chytrých brýlí s kamerou.

Právě způsob pořízení záznamu se stal předmětem Turkova komentáře. Jeho následné přirovnání však vyvolalo pozornost především svou ostrostí.

Případ tak ukazuje, jak rychle může starší událost znovu získat politický rozměr. Zatímco jedna strana může podobné výroky považovat za oprávněnou kritiku novinářských postupů, druhá je může vnímat jako nepřiměřený osobní útok.

Podstatné přitom je, že spor se již netýká pouze jedné novinářky nebo jedné tiskové konference. Do debaty se zapojily další osobnosti a stále výrazněji se řeší obecnější vztah mezi politiky a médii.

Z jedné tiskové konference vznikla širší politická kauza

Původní otázka byla poměrně konkrétní: proč Zdislava Pokorná neměla přístup na tiskovou konferenci ministerstva zahraničí.

Postupně se však začaly řešit další otázky – pro jaká média novináři pracují, jakým způsobem získávají informace, jak mají politici reagovat na kritické otázky a zda je přijatelné omezovat přístup konkrétním novinářům.

Právě tato poslední otázka může mít největší význam. Pokud se totiž osobní spor mezi politikem a novinářem začne promítat do možnosti účastnit se tiskových konferencí, vzniká problém, který přesahuje samotné osoby Macinky a Pokorné.

Zároveň ale platí, že novinářská práce není automaticky mimo kritiku. Politici mohou zpochybňovat používané metody, upozorňovat na podle nich problematické postupy a veřejně se proti nim vymezovat.

Rozhodující tak není pouze to, zda jedna strana kritizuje druhou, ale také forma, jakou je kritika vedena.

Konflikt může mít další pokračování

Petr Macinka ve svém vystoupení nenaznačil, že by svůj postoj k celé věci zásadně měnil. Filip Turek navíc přidal další kontroverzní moment tím, že otevřel téma Nory Fridrichové.

Lze proto očekávat další reakce ze strany novinářů i dalších politiků. Podobné spory mají tendenci postupně přerůstat původní událost a otevírat širší otázky fungování médií a politiky.

Kauza kolem Macinky, Turka, Pokorné a Fridrichové tak může pokračovat nejen dalšími ostrými výroky, ale také debatou o tom, jak mají politici komunikovat s médii, která je kritizují.

Jedno je jisté: z původního sporu o jednu tiskovou konferenci se stal veřejný konflikt, který znovu upozornil na citlivou hranici mezi právem politiků kritizovat média a právem novinářů vykonávat svou práci bez politického nátlaku.