Slovenský parlament se stal dějištěm ostré výměny názorů mezi poslankyní Jurík a vicepremiérem a ministrem obrany Robertem Kaliňákem. Tématem byla otázka slovenského postoje k sankcím Evropské unie vůči podnikateli Alisheru Usmanovovi a důvody, proč Slovensko usilovalo o jeho vyřazení ze sankčního seznamu.

Poslankyně Jurík se v interpelaci ministra zahraničních věcí ptala, jaký konkrétní slovenský zájem vedl vládu k podpoře odstranění Usmanova ze sankčního seznamu EU. Kaliňák ve své odpovědi odmítl interpretaci, podle níž by šlo pouze o vztah Slovenska k Rusku, a zdůraznil význam Střední Asie pro slovenskou zahraniční a hospodářskou politiku.

Spor o původ a občanství

Jedním z nejvýraznějších momentů debaty byla otázka, jak Usmanova označovat. Kaliňák upozornil na rozdíl mezi jeho uzbeckým původem, místem narození a ruským občanstvím. Argumentoval tím, že bývalý Sovětský svaz zahrnoval řadu dnešních samostatných států a že automatické spojování všech lidí narozených v tehdejším SSSR s Ruskem podle něj není přesné.

Jurík naopak zdůraznila, že Usmanov má ruské občanství a že je v evropské politické debatě běžně spojován s Ruskem a Vladimirem Putinem.

Usmanov se narodil v Uzbekistánu a má ruské vazby. EU jej v roce 2022 zařadila na sankční seznam v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině. V září 2026 se jeho případ stal součástí složitých jednání o pokračování unijních sankcí.

Kaliňák: Slovensko hájí vlastní zájmy

Kaliňák ve své odpovědi uvedl, že Slovensko musí při zahraniční politice sledovat vlastní ekonomické a diplomatické zájmy. Zmínil především snahu Slovenska získat podporu pro kandidaturu na nestálé členství v Radě bezpečnosti OSN.

Podle ministra jsou důležité také vztahy se státy Střední Asie, mezi které zařadil například Kazachstán a Uzbekistán. Slovensko podle něj potřebuje diverzifikovat své obchodní vztahy a hledat nové trhy pro slovenské firmy.

Kaliňák rovněž uvedl, že podle slovenského pohledu jde v případě Usmanova o „slabý případ“ sankčního režimu a že Slovensko není jedinou zemí, která tento problém řešila.

Do debaty vstoupila také Francie

Právě zde se slovenská debata spojila s širším evropským sporem. V září 2026 se k požadavku na odstranění Usmanova ze sankčního seznamu připojila Francie. Podle evropských diplomatických zdrojů souvisel francouzský postup s jednáním o propuštění francouzských občanů zadržovaných v Ázerbájdžánu.

Jurík během parlamentní debaty zmínila právě tuto souvislost a argumentovala, že pokud má Slovensko konkrétní národní nebo hospodářský zájem, měla by jej vláda veřejně a jasně vysvětlit.

Kaliňák však odmítl, že by bylo možné slovenský postoj vysvětlovat pouze jedinou konkrétní dohodou. Podle něj je třeba jej chápat v širším kontextu vztahů Slovenska se zeměmi Střední Asie, možností pro slovenské firmy a diplomatických zájmů země.

EU mezitím změnila sankční režim

Evropská unie 22. září 2026 prodloužila individuální sankce zaměřené na osoby a subjekty ohrožující územní celistvost, suverenitu a nezávislost Ukrajiny o další tři roky, tedy do 22. září 2029. Rada EU zároveň uvedla, že v rámci přezkumu nebyly některé zápisy obnoveny.

Evropská média v průběhu zářijových jednání informovala, že právě Usmanovův případ způsobil mezi členskými státy značné napětí. Francie prosazovala jeho vyřazení a Slovensko jeho případ dlouhodobě zpochybňovalo.

Ostrý závěr parlamentní výměny

Debata mezi Jurík a Kaliňákem se nakonec neomezila pouze na otázku Usmanova. Oba politici se střetli také v pohledu na to, jak má Slovensko prosazovat své zájmy uvnitř Evropské unie.

Jurík požadovala konkrétnější vysvětlení slovenského zájmu. Kaliňák naopak zdůrazňoval význam samostatného rozhodování Slovenska, obchodní diverzifikace, diplomatických vztahů se státy Střední Asie a ambice získat významnější postavení v mezinárodních institucích.

Případ Usmanova tak ukázal širší spor o to, jak mají členské státy EU vyvažovat společnou sankční politiku s vlastními diplomatickými, bezpečnostními a ekonomickými prioritami.