Bývalý europoslanec ODS a poradce ministra zahraničí Jan Zahradil se v rozhovoru pro Novinky kriticky vyjádřil k působení prezidenta Petra Pavla a k jeho vztahu s vládou. Zahradil tvrdí, že prezident podle něj na jedné straně zdůrazňuje svou roli při reprezentaci České republiky v zahraničí, zároveň však veřejně kritizuje kroky vlády.

Zahradil svůj pohled popsal velmi ostrými slovy a použil také označení „institucionální schizofrenie“. Jde přitom o jeho politickou charakteristiku fungování prezidentského úřadu, nikoli o lékařskou diagnózu.

Spor o pravomoci prezidenta

Napětí mezi Pražským hradem a vládou se výrazně projevilo v souvislosti s účastí české delegace na summitu NATO v Ankaře. Prezident Petr Pavel uvedl, že zastupování České republiky navenek patří mezi jeho ústavní pravomoci. Podle Hradu nebylo správné prezidenta z delegace jednoduše vyřadit.

Pavel zároveň argumentoval dosavadní ústavní praxí. Podle jeho vyjádření čeští prezidenti vedli delegaci na 19 z předchozích 20 summitů NATO, přičemž jedinou výjimkou byl vážný zdravotní stav prezidenta. Hrad proto požadoval, aby se případná změna této praxe řešila dohodou mezi nejvyššími ústavními činiteli.

Zahradil však na fungování prezidenta a vlády nahlíží jinak. Podle něj prezident nemůže současně zdůrazňovat svou reprezentativní úlohu a zároveň se dostávat do otevřeného konfliktu s vládou v otázkách zahraniční politiky.

Vláda a prezident se dostaly až k Ústavnímu soudu

Spor postupně přerostl v právní konflikt. Prezident Pavel podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, aby bylo vyjasněno, jaké pravomoci má prezident a jaké vláda při zastupování České republiky navenek.

Hrad ve svém stanovisku uvedl, že prezident je připraven hledat kompromis. Pavel například navrhoval rozdělení účasti na jednotlivých vrcholných jednáních tak, aby mohl prezident i premiér plnit svou roli.

Vláda Andreje Babiše naopak později Ústavnímu soudu předložila rozsáhlé vyjádření, v němž požadovala zamítnutí prezidentovy žaloby. Kabinet argumentoval tím, že zahraniční politiku a její realizaci určuje vláda, zatímco role prezidenta je podle něj v této oblasti především reprezentativní.

Zahradil hájí pragmatičtější zahraniční politiku

V rozhovoru Zahradil zároveň obhajoval směřování zahraniční politiky současné vlády. Podle něj by Česká republika měla podle možností prosazovat pragmatické vztahy se zahraničními státy a více se soustředit také na ekonomické a energetické zájmy.

Zahradil označil za důležité například vztahy se zeměmi v Asii. V rozhovoru rovněž uvedl, že by Česká republika měla usilovat o návštěvu Číny a rozvíjet kontakty s dalšími státy tohoto regionu.

Rozdílné názory na výdaje na obranu

Dalším tématem rozhovoru byly výdaje na obranu a závazky České republiky vůči NATO. Zahradil uvedl, že otázka budoucí úrovně obranných výdajů může být předmětem jednání na summitu NATO.

Argumentoval také tím, že státní rozpočet musí vedle obrany financovat důchody, zdravotnictví, školství a další oblasti. Podle jeho názoru je proto nutné diskutovat o tom, jak jednotlivé rozpočtové priority dlouhodobě financovat.

Jeho pohled se v některých bodech liší od argumentace bezpečnostních expertů a prezidenta. Zahradil v rozhovoru uvedl, že by při debatě o obranných výdajích nechal stranou některá varování před možným rozšířením konfliktů a zdůraznil také ekonomické dopady vyšších výdajů na obranu.

Konflikt mezi Hradem a vládou pokračuje

Spor mezi prezidentem a vládou tak není pouze otázkou jedné zahraniční cesty. Dotýká se širšího výkladu ústavních pravomocí a toho, kdo má rozhodující slovo při zahraniční reprezentaci České republiky.

Zatímco prezident Pavel zdůrazňuje svou ústavní roli hlavy státu a reprezentanta České republiky, vláda upozorňuje na svou odpovědnost za zahraniční politiku. Ústavní soud má v tomto sporu pomoci vyjasnit hranice pravomocí jednotlivých institucí.

Zahradilova ostrá kritika proto zapadá do širší politické debaty o tom, jak má být rozdělena odpovědnost mezi prezidentem, vládou a dalšími ústavními institucemi. Jeho výroky představují jeho vlastní politický názor a je vhodné je odlišovat od oficiálních stanovisek Pražského hradu, vlády a právních rozhodnutí Ústavního soudu.