Prezidentská kancelář reagovala na stanovisko Evropské komise týkající se možného střetu zájmů Andreje Babiše a jeho vazeb na Agrofert. Z Hradu zazněl požadavek, aby řešení celé situace nevedlo k tomu, že na spor nakonec doplatí Česká republika nebo její občané.

Právě tato formulace se však stala terčem ostré kritiky. Oponenti prezidenta Petra Pavla se ptají, zda může Hrad konkrétně uvést, kteří občané už nyní kvůli této kauze skutečně finančně doplácejí, kolik je to stojí a za jakých okolností by jim případný účet měl vzniknout.

Spor o dotace a Agrofert

Jádrem současné debaty je stanovisko Evropské komise, podle něhož existuje potenciální střet zájmů a současné nastavení svěřenského fondu nemusí problém dostatečně řešit. V návaznosti na tento postoj bylo pozastaveno proplácení části dotací společnostem spojeným s Agrofertem.

Problém má zároveň širší rozměr. Pokud by český stát v některých případech nejprve finanční prostředky vyplatil a Evropská unie by následně odmítla jejich proplacení, mohl by případný rozdíl zatížit české veřejné rozpočty.

Právě tento scénář představuje podle kritiků legitimní důvod k obavám. Zároveň ale upozorňují, že veřejnost potřebuje znát konkrétní čísla a mechanismus, podle kterého by případné náklady dopadly na daňové poplatníky.

Prezident čelí otázce na konkrétní čísla

Kritika proto směřuje především na způsob, jakým Hrad o celé záležitosti komunikuje. Pouhé konstatování, že občané nemají na spor doplácet, podle kritiků nestačí.

Otázka zní jednoduše: Kdo konkrétně má doplácet, kolik a proč?

Pokud skutečně existuje riziko, že český rozpočet ponese náklady spojené s případně neproplacenými dotacemi, bylo by podle kritiků vhodné veřejnosti vysvětlit rozsah tohoto rizika, možné finanční částky i konkrétní okolnosti.

Bez těchto údajů může podle nich podobné vyjádření působit spíše jako obecné politické heslo než jako přesně vyčíslené varování.

Do debaty vstupuje také Poslanecká sněmovna

Zatímco Hrad řeší možné finanční dopady sporu kolem Babiše, prezident Petr Pavel současně čelí změnám některých svých pravomocí.

Dne 8. září Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu u zákona týkajícího se státních zaměstnanců. Součástí schválených změn je také zrušení konkrétní zákonné pravomoci prezidenta pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí České republiky u mezinárodních organizací.

Nejde přitom o odstranění všech prezidentských pravomocí. Jedná se o jednu konkrétní kompetenci, jejíž další výkon bude po změně zákona omezen.

Vládní většina ANO, SPD a Motoristů tak prosadila změnu navzdory postoji Senátu.

Prezidentovi ubývá jedna z pravomocí

Tato situace vytváří další politický rozměr celé debaty. Prezident Pavel se dlouhodobě vyjadřuje k otázkám zahraniční politiky, personálním otázkám i fungování státních institucí.

Nová legislativní změna však znamená, že v jedné konkrétní oblasti bude mít hlava státu menší pravomoc než dosud.

Kritici proto poukazují na určitou ironii situace: zatímco prezident upozorňuje na možné důsledky politických rozhodnutí vlády a dalších aktérů, samotný výkon prezidentských pravomocí se současně dostává pod tlak parlamentní většiny.

Debata se dotýká také náhrad spojených s prezidentským úřadem

Komentář Jana Klána zároveň otevírá otázku finančních náhrad spojených s výkonem prezidentské funkce a veřejnou činností první dámy.

Podle platné úpravy se původní prezidentská paušální náhrada rozdělila mezi prezidenta a jeho manželku či partnerku. Prezidentovi při splnění stanovených podmínek náleží 235 procent platové základny a manželovi či partnerovi 100 procent. Celkový součet těchto paušálních náhrad se podle uvedeného komentáře oproti předchozímu nastavení nezvyšuje.

Právě tento aspekt se stal součástí širší kritiky, která se ptá, zda by měl prezident při debatě o ochraně peněz občanů stejnou pozornost věnovat také všem ostatním veřejným výdajům.

Kde končí politika a začíná účet pro občany?

Celý spor tak přesahuje samotnou otázku Andreje Babiše a Agrofertu.

Na jedné straně stojí otázka možného střetu zájmů, evropských dotací a rizika, že některé prostředky nebude možné zpětně získat z evropského rozpočtu. Na druhé straně je otázka, jak přesně případné náklady dopadnou na české veřejné finance.

A právě zde zůstává hlavní otázka kritiků prezidenta Petra Pavla:

Pokud mají čeští občané na tento spor skutečně doplácet, kolik je to bude stát a kdo konkrétně už dnes tento účet platí?

Podle kritiků by odpověď neměla zůstat pouze u obecných formulací o ochraně občanů. Veřejnost by měla mít možnost posoudit konkrétní čísla, rizika a odpovědnost jednotlivých aktérů.

Debata tak bude pravděpodobně pokračovat nejen kolem Andreje Babiše a Agrofertu, ale také kolem role prezidenta, jeho pravomocí a způsobu, jakým Hrad komunikuje možné finanční dopady politických rozhodnutí.