Předseda SPD Tomio Okamura znovu otevřel citlivou debatu o státních výdajích a o tom, kde by podle něj měla Česká republika hledat úspory. V souvislosti s připravovaným rozpočtem, který počítá se schodkem 389 miliard korun, navrhuje výrazně omezit některé druhy veřejných výdajů.

Mezi jeho nejvýraznější požadavky patří ukončení vyplácení dávek Ukrajincům s dočasnou ochranou, omezení financování některých neziskových organizací a zmrazení platů politiků.

Okamurovy návrhy vyvolaly na sociálních sítích silné reakce. Zatímco část veřejnosti jeho požadavky podporuje, jiní upozorňují, že případné úspory by ve srovnání s celkovým rozpočtovým schodkem nemusely být zdaleka tak vysoké, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Okamura chce hledat další úspory

Tomio Okamura reagoval na návrh státního rozpočtu pro příští rok, který počítá se schodkem ve výši 389 miliard korun. Podle předsedy SPD je tak vysoký deficit důvodem k rychlému hledání výdajů, které stát podle něj nepotřebuje.

Ve svých návrzích se zaměřil hned na několik oblastí. Kromě podpory ukrajinských uprchlíků kritizuje také financování některých neziskových organizací a dlouhodobě prosazuje omezení či zmrazení platů vrcholných politiků.

Okamura zároveň avizoval, že o svých návrzích chce jednat s dalšími představiteli vlády a koaličními partnery. O konečné podobě rozpočtu tak ještě zdaleka není rozhodnuto.

Dávky pro Ukrajince jsou jedním z hlavních terčů

Největší pozornost vzbudil Okamurův požadavek týkající se sociální podpory lidí z Ukrajiny, kteří v České republice pobývají na základě dočasné ochrany.

„Navrhuji, abychom okamžitě ukončili veškeré vyplácení dávek Ukrajincům v České republice,“ uvedl Okamura ve videu zveřejněném na Facebooku.

Současný systém však není nastaven tak, že by každý držitel dočasné ochrany automaticky dostával stejnou finanční částku. Při posuzování nároku na humanitární dávku se zohledňuje konkrétní životní situace člověka, jeho příjmy a také úspory.

To znamená, že případné úplné zrušení podpory by bylo výrazně širším krokem než jen úprava jedné konkrétní sociální dávky.

Kolik by stát mohl ušetřit?

Právě otázka skutečné výše úspor je jedním z nejdůležitějších bodů celé debaty.

Český stát měl na humanitární dávku pro letošní rok vyčlenit přibližně 4,4 miliardy korun. Tato částka je však výrazně nižší než celkový plánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun.

I kdyby tedy stát teoreticky ušetřil celou částku určenou na tuto dávku, představovalo by to jen malou část celkového rozpočtového problému.

Do výpočtu je navíc potřeba zahrnout také ekonomický přínos lidí s dočasnou ochranou. Ti totiž v České republice pracují a odvádějí daně a sociální či zdravotní pojištění.

Příjmy od Ukrajinců podle státu převyšují výdaje

Podle posledních podrobně zveřejněných údajů Ministerstva práce a sociálních věcí získal český stát ve třetím čtvrtletí roku 2025 na daních a odvodech od lidí s dočasnou ochranou přibližně 8,2 miliardy korun.

Výdaje spojené s jejich pobytem a podporou přitom ve stejném období činily přibližně 3,9 miliardy korun.

Tato čísla ukazují, že samotné posuzování nákladů na pomoc ukrajinským uprchlíkům pouze podle vyplacených dávek nemusí poskytovat kompletní obrázek. Do celkové bilance je nutné zahrnout také příjmy, které tito lidé vytvářejí prostřednictvím zaměstnání a odvodů.

Na řadě jsou neziskové organizace

Okamurův plán se však netýká pouze dávek.

Předseda SPD chce hledat další úspory také u neziskových organizací, jejichž činnost dlouhodobě kritizuje. Podle něj by mělo dojít k omezení financování organizací, které označuje za politicky aktivistické a které podle jeho názoru podporují například migraci, genderovou problematiku, multikulturalismus nebo Evropskou unii.

Právě tato část návrhu může vyvolat další politický spor. Neziskový sektor je totiž velmi široký a státní financování směřuje do mnoha různých oblastí, od sociálních služeb přes kulturu až po vzdělávání a další veřejně prospěšné činnosti.

Rozhodnutí o tom, které dotace by případně měly být omezeny, by proto mohlo být politicky i prakticky velmi složité.

Okamura znovu otevírá také platy politiků

Dalším bodem jeho návrhů je zmrazení platů politiků.

Téma odměňování poslanců, ministrů a dalších ústavních činitelů se v české politice objevuje opakovaně. V době, kdy stát hledá miliardové úspory, se otázka platů politiků stává pro část veřejnosti symbolem toho, zda politici sami přijímají úsporná opatření.

Ve srovnání se schodkem státního rozpočtu však ani tato oblast pravděpodobně sama o sobě nemůže představovat řešení v řádu stovek miliard korun.

Sociální sítě zaplavily reakce

Okamurovo vystoupení vyvolalo výraznou odezvu na sociálních sítích.

Pod jeho příspěvkem se objevily tisíce reakcí. Část diskutujících jeho návrhy jednoznačně podporovala a požadovala, aby SPD své sliby skutečně prosadila.

Jiní uživatelé však upozorňovali na to, že jednotlivé navrhované škrty nemusí být dostatečné k zásadnímu snížení téměř čtyřsetmiliardového deficitu.

Právě rozdíl mezi politickým heslem a skutečným dopadem na státní rozpočet se tak stal jedním z hlavních témat celé debaty.

Schodek 389 miliard zůstává hlavním problémem

České veřejné finance se nacházejí pod tlakem především kvůli velikosti plánovaného rozpočtového deficitu.

Schodek 389 miliard korun je několikanásobně vyšší než částka vyčleněná například na humanitární dávky. Z tohoto pohledu je zřejmé, že ani výrazné omezení jedné konkrétní oblasti by samo o sobě problém rozpočtu nevyřešilo.

K zásadnějšímu snížení deficitu by bylo zapotřebí kombinovat úspory ve více oblastech, případně zároveň hledat nové příjmy.

O konečné podobě rozpočtu ještě není rozhodnuto

Další jednání proto budou klíčová. Politici budou muset rozhodnout, které výdaje skutečně omezit a kde naopak peníze ponechat.

Ministryně financí Alena Schillerová připustila, že další možnosti úspor existují, jejich rozsah však podle ní může být spíše v jednotkách než desítkách miliard korun.

Tomio Okamura naopak prosazuje výraznější zásahy a tvrdí, že stát má stále prostor k dalším škrtům.

Zda se jeho návrhy skutečně promítnou do konečné podoby státního rozpočtu, ale ukážou až další politická jednání.

Jedno je jisté: debata o tom, kde má Česká republika šetřit a kdo by měl nést náklady na ozdravení veřejných financí, tímto nekončí.