Prezident Petr Pavel při tradiční poradě českých velvyslanců vyslal výrazný signál směrem k vládě Andreje Babiše a ministrovi zahraničí Petru Macinkovi. Ve svém projevu zdůraznil, že Česká republika podle něj nemůže navenek působit jako stát se dvěma rozdílnými zahraničními politikami.

Setkání českých diplomatů tak tentokrát nebylo pouze bilancováním současné geopolitické situace. Do popředí se dostaly také rozdílné pohledy Hradu a vlády na to, jakým směrem by se měla česká zahraniční politika ubírat.

Výroční porada přivedla do Prahy české velvyslance a velvyslankyně z celého světa. Zatímco první den k nim v Černínském paláci promluvili premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka, následující den se diplomaté přesunuli na Pražský hrad.

Babiš ve svém vystoupení zdůraznil například potřebu rychlejšího rozšiřování Evropské unie směrem k zemím západního Balkánu.

Macinka pak představil svou představu o změně české diplomacie. Jeho slova o přechodu „od aktivismu zpět k diplomacii, od moralizování k vyjednávání“ naznačila snahu o větší důraz na pragmatické výsledky, vlastní úsudek a ekonomické zájmy České republiky.

Právě na některé z těchto principů Pavel ve svém projevu nepřímo reagoval.

Pavel: Česko nesmí jen přihlížet

Podle prezidenta se svět rychle mění a mocenské poměry se přeskupují. Státy hledají nové partnery a stále větší význam má podle něj schopnost vytvořit spolehlivá spojenectví.

Pavel proto odmítl představu, že by Česká republika měla pouze čekat, jak se situace vyvine.

„V takové době nestačí jen reagovat nebo přihlížet. Musíme vědět, kam chceme patřit,“ uvedl prezident.

Podle Pavla je účast v klíčových mezinárodních strukturách zásadní pro české bezpečnostní i ekonomické zájmy. Pokud nebude Česká republika u důležitých jednání, může podle něj přijít o možnost ovlivňovat rozhodnutí, která se jí následně budou přímo týkat.

A svůj postoj formuloval velmi ostře:

„Rezignovat a pokrčit rameny? To nechci akceptovat.“

Jeden stát, jeden tým

Ještě silněji zazněla část projevu věnovaná jednotnému vystupování České republiky v zahraničí.

Pavel upozornil, že zahraniční partneři by neměli dostávat protichůdné signály z Prahy. Podle něj je nezbytné, aby česká zahraniční politika působila čitelně a předvídatelně.

„Navenek musíme působit jednotně. Nemůžeme si dovolit působit jako země, která vysílá rozporné signály nebo vede nekonečné vnitropolitické spory,“ řekl prezident.

Následně přidal větu, která okamžitě získala politický význam:

„Navenek existuje jen jedna Česká republika. Neexistuje tým vlády a tým prezidenta. Existuje pouze český tým.“

V době, kdy se mezi Hradem a některými představiteli vlády objevují rozdílné postoje k zahraniční politice, jde o velmi výrazné poselství.

„Dvě zahraniční politiky“ Pavel odmítá

Prezident následně svou pozici ještě více zpřesnil.

Podle Pavla není řešením jednoduše přijmout skutečnost, že vláda a prezident budou dlouhodobě prosazovat odlišné zahraničněpolitické směry.

„Rezignovat, pokrčit rameny a říct si ‚tak holt Česko bude mít dvě zahraniční politiky‘ není cesta, kterou jsem připravený akceptovat,“ prohlásil.

Současně připomněl české závazky vyplývající z členství v NATO a potřebu důvěry mezi spojenci.

„Navenek ale musí být Česká republika čitelná, předvídatelná a schopná dostát tomu, co slíbí,“ zdůraznil.

Právě důvěryhodnost považuje Pavel za jednu z klíčových podmínek silného postavení České republiky mezi spojenci.

Hodnoty, nebo pragmatismus? Pavel říká, že volba není nutná

Dalším tématem byla otázka, zda má být česká diplomacie více založena na hodnotách, nebo na pragmatických zájmech.

Macinkův přístup klade větší důraz na vyjednávání, konkrétní výsledky a ekonomickou diplomacii. Pavel však odmítl představu, že mezi hodnotami a pragmatismem musí existovat zásadní rozpor.

„V české debatě se tento přístup někdy zbytečně rozděluje na dva póly – hodnoty nebo pragmatismus. O žádné protipóly přitom nejde,“ uvedl prezident.

A následně svůj postoj shrnul krátce:

„Pragmatismus neznamená hodnotové vakuum.“

Podle něj každé zahraničněpolitické rozhodnutí zároveň ukazuje, jaké zájmy a hodnoty chce Česká republika chránit.

Spojenectví zůstávají pro Česko zásadní

Pavel zároveň zdůraznil, že ekonomické zájmy a diplomacie nejsou v rozporu s důrazem na bezpečnost a hodnoty.

České firmy podle něj potřebují nové trhy a příležitosti, ale zároveň musí Česká republika zůstat důvěryhodným partnerem.

„Všechna funkční a pragmatická spojenectví jsou postavena na důvěře a společných hodnotách. A my spojenectví nezbytně nutně potřebujeme,“ řekl.

Velvyslancům zároveň připomněl, že jejich úkolem není pouze reprezentovat Českou republiku. Mají také přinášet zkušenosti ze zahraničí a hledat řešení, která by mohla být využitelná doma.

Jako příklady zmínil mimo jiné Finsko a pobaltské státy.

V jednom bodě se Pavel s vládou shoduje

Navzdory rozdílům však prezident upozornil také na oblast, kde podle něj s vládou panuje shoda.

Jde o podporu zemí západního Balkánu a jejich přibližování k Evropské unii.

„Země západního Balkánu nadále mohou počítat s českou podporou – jsem rád, že jsme v tomto s vládou plně zajedno,“ uvedl Pavel.

Premiér Babiš přitom už předchozí den hovořil o rychlejším rozšiřování EU a zmínil možnost, že by Černá Hora mohla vstoupit do Unie v roce 2028 a Albánie o rok později.

Právě západní Balkán tak představuje jednu z oblastí, kde Hrad a vláda dokážou navzdory jiným rozdílům prezentovat podobný postoj.

Pavel připomněl i svou roli

Pozornost vzbudil také závěr prezidentova vystoupení. Pavel diplomatům připomněl, že jejich pověřovací listiny podepisuje právě on a že tento akt nepovažuje pouze za formální záležitost.

„Je v tom určitý vztah důvěry a chci, abyste věděli, že se na mě můžete kdykoli obrátit,“ řekl velvyslancům.

Jeho slova zazněla v době napětí mezi Pražským hradem a Černínským palácem. Spory se v minulosti týkaly například obsazení některých diplomatických postů nebo rozdílných pohledů na českou účast na mezinárodních summitech.

Pozornost navíc vzbudila skutečnost, že ministr zahraničí Petr Macinka se úterního setkání na Pražském hradě nezúčastnil, přestože byl na něj pozván.

Pavel nakonec diplomatům poděkoval a připomněl, že Česká republika má podle něj ve světě silnější pozici, než si sami Češi často připouštějí.

Jeho vystoupení tak lze číst jako jasný vzkaz: Česká republika podle prezidenta může mít rozdílné názory uvnitř domácí politiky, ale navenek musí mluvit jedním hlasem.