Petr Macinka ve svém projevu k českým velvyslancům představil představu o tom, jakým směrem by se podle něj měla v příštích letech ubírat česká zahraniční politika. Z jeho slov vyplývá důraz především na pragmatičtější diplomacii, národní zájmy, ekonomickou spolupráci a větší diverzifikaci zahraničních vztahů.

Macinka zároveň zdůraznil, že změna přístupu podle něj neznamená odklon České republiky od Západu ani od jejích hlavních spojenců.

Jedním z hlavních motivů projevu byla podle Macinky potřeba rozlišovat mezi samotným geopolitickým ukotvením České republiky a konkrétními rozhodnutími, která její vláda přijímá.

Česká republika podle něj zůstává členem Evropské unie a NATO a Spojené státy považuje za klíčového spojence. Současně však odmítá představu, že spojenectví automaticky znamená převzetí každého postoje partnera.

„Lojajalita neznamená rezignaci na vlastní úsudek a spojenectví neznamená, že Česká republika přestane mít vlastní zájmy,“ uvedl ve svém projevu.

Podle Macinky může v některých otázkách nastat situace, kdy se konkrétní český zájem nebude zcela shodovat ani se zájmem blízkého spojence. Takovou situaci nepovažuje za selhání spojenectví, ale za běžnou součást mezinárodní politiky.

Tři otázky, kterými chce vláda poměřovat zahraniční rozhodnutí

Macinka představil také jednoduchý rámec, podle kterého by měla být posuzována významná zahraničněpolitická rozhodnutí.

Podle něj by se vláda měla vždy ptát:

• Je to dobré pro bezpečnost České republiky?
• Je to dobré pro prosperitu České republiky?
• Je to dobré pro svobodu občanů?

Právě národní zájem podle Macinky nemá být chápán jako opak hodnot. Jde podle něj především o odpověď na otázku, komu je česká vláda v první řadě odpovědná.

Jeho odpověď zní: občanům České republiky.

Realismus, reciprocita a diverzifikace

Novou zahraniční politiku Macinka spojil se třemi základními principy: realismem, reciprocitou a diverzifikací.

Realismus podle něj znamená jednat se světem takovým, jaký skutečně je, nikoliv pouze podle představ, jaký bychom si přáli.

Reciprocita znamená více přemýšlet nad tím, co konkrétně Česká republika získává ze zahraniční spolupráce, co může nabídnout a co za to očekává.

Třetím principem je diverzifikace. Česká republika by podle Macinky neměla stavět svou bezpečnost ani ekonomickou prosperitu na jediné možnosti.

To se má týkat například obchodních trhů, energetiky, dodavatelských řetězců, surovin nebo technologické spolupráce.

Diplomacie nemá končit tam, kde existuje nesouhlas

Macinka zdůraznil také význam vztahů se zeměmi, které nemusí s Českou republikou sdílet všechny její politické postoje.

Podle něj právě zde začíná skutečná práce diplomacie.

Diplomatické vztahy podle jeho pojetí nemají být odměnou za názorovou shodu. Naopak mají umožňovat komunikaci i v situacích, kdy mezi jednotlivými státy existují zásadní rozdíly.

Česká diplomacie by proto podle něj měla rozšiřovat své působení a hledat nové ekonomické i politické partnery.

Ekonomická diplomacie má být jedním z hlavních úkolů

Velkou část projevu věnoval Macinka ekonomickým zájmům České republiky.

Česko je podle něj středně velká země bez rozsáhlého nerostného bohatství. Její prosperita proto závisí především na schopnosti lidí vyrábět, inovovat a obchodovat se světem.

Ekonomická diplomacie by proto podle něj neměla být vedlejší disciplínou, ale jedním z hlavních úkolů české zahraniční politiky.

Od českých zastupitelských úřadů očekává konkrétní výsledky. Nemusí podle něj jít pouze o uzavřený obchodní kontrakt. Přínosem může být také nová investice, otevření trhu, strategický kontakt, technologická spolupráce, bezpečnostní spolupráce nebo včasné varování před vznikajícím problémem.

Ukrajina zůstává zásadním bezpečnostním tématem

Macinka zároveň zdůraznil, že změna zahraniční politiky podle něj neznamená ignorování ruské války proti Ukrajině.

Ruskou invazi označil za zásadní problém evropské bezpečnosti. Česká republika má podle něj zájem na tom, aby se vojenská agrese nestala úspěšným nástrojem mezinárodní politiky.

Dokud agrese pokračuje, podle Macinky nedává smysl zbavovat se ekonomických nástrojů tlaku na Rusko.

Současně ale varoval před tím, aby se zahraniční politika proměnila v soutěž o symbolická gesta.

„Válka není PR program,“ uvedl ve svém projevu s tím, že odpovědnou politikou má být především vytváření podmínek pro bezpečný a udržitelný mír při současné ochraně českých bezpečnostních zájmů.

Macinka upozornil i na další bezpečnostní rizika

Bezpečnostní politika podle něj nemůže být soustředěna pouze na jediný konflikt.

Za další významné faktory označil mimo jiné nekontrolovanou migraci, energetickou závislost, technologické zaostávání, ztrátu konkurenceschopnosti, vnitřní soudržnost země a schopnost České republiky zajistit vlastní obranu.

Právě širší pohled na bezpečnost má být jedním z prvků nového přístupu.

Česká diplomacie se má více dívat mimo Evropu

Další výraznou částí projevu byla podle Macinky potřeba rozšířit geografický horizont české diplomacie.

Česká republika podle něj neopouští Evropu ani transatlantický prostor. Současně však musí lépe rozumět regionům, kde bude v příštích desetiletích vznikat stále větší politická, ekonomická a technologická váha.

Zmínil například Čínu, Indonésii, Saúdskou Arábii a další části světa.

Podle jeho argumentace by bylo chybou, kdyby česká diplomacie v budoucnu dokonale znala pouze Brusel, Berlín a Paříž, ale nedokázala stejně dobře pracovat s rychle rostoucími centry mimo tradiční evropský prostor.

Důraz na střední Evropu a Visegrád

Macinka zároveň zdůraznil význam spolupráce se sousedními státy ve střední Evropě.

Podle něj by tento region neměl být pouze prostorem mezi většími evropskými mocnostmi. Naopak by měl být schopen v oblastech společného zájmu prosazovat své priority společně.

V projevu zmínil také plánované české předsednictví Visegrádské skupině v druhé polovině roku 2027.

Česká republika by podle něj mohla tuto příležitost využít například k posílení spolupráce v oblasti konkurenceschopnosti, energetiky, infrastruktury, bezpečnosti a ochrany před nelegální migrací.

Ambice v OECD a Radě bezpečnosti OSN

Macinka zmínil také širší působení České republiky v mezinárodních institucích.

Česko podle něj bude usilovat o předsednickou roli v OECD v roce 2027. Smyslem podle něj nemá být pouze prestiž, ale možnost aktivně ovlivňovat agendu v oblastech, kde má Česká republika zájem a schopnosti.

Zároveň se vyjádřil k dřívější kandidatuře České republiky na nestálého člena Rady bezpečnosti OSN pro období 2032–2033.

I zde podle něj jde o ambici být aktivním tvůrcem mezinárodního prostředí, nikoliv pouze reagovat na rozhodnutí ostatních.

„Sebevědomá, nikoliv domýšlivá“

Na závěr svého projevu Macinka popsal, jakou českou diplomacii by si představoval.

Měla by být podle něj sebevědomá, ale nikoliv domýšlivá. Pragmatická, ale ne cynická. Spojenecká, ale nikoliv automaticky přitakávající. Aktivní, ale ne aktivistická.

A především česká.

Podle Macinky bude svět příštích deseti let výrazně odlišný od světa posledních tří desetiletí. Úkolem českých diplomatů proto podle něj není změny pouze vítat nebo odmítat, ale především je včas rozpoznat, pochopit a dokázat v novém prostředí profesionálně prosazovat zájmy České republiky.

Jeho projev tak představuje poměrně výrazný důraz na pragmatismus, národní zájem a ekonomickou diplomacii při současném zachování členství České republiky v EU a NATO.

Debata o tom, zda tento přístup znamená skutečnou změnu české zahraniční politiky, nebo pouze jiný způsob prosazování dlouhodobých priorit, však bude nepochybně pokračovat.